Texty, dialogy
Radek Richtr · Virtuální herní světy
“No, you stop!”
“No, you stop!”
“No, you stop!”
“You’ve made a powerful enemy today, sign.”Radek Richtr · Virtuální herní světy
“No, you stop!”
“No, you stop!”
“No, you stop!”
“You’ve made a powerful enemy today, sign.”Původní přednáška, rámec 1.
Řeka stoupá. Hráč potřebuje na druhý břeh. Dva převozníci odmítnou vyplout:
„Vidíš tu rysku na kůlu? Až ji voda odkryje, odvezu tě. Dřív tě na svědomí mít nechci.“
„Dneska nevozím. Leda bys mi řekl, kdo tě na druhé straně čeká.“
Co chce každý z nich? Podle kterých slov to poznáte?
Vlastní výuková scéna navazuje na převozníka z GDD. První repliku lze číst jako hlas ochránce, druhou jako jednání strážce prahu nebo informátora. Jedna věta nestačí k definitivnímu zařazení. Obě postavy dělají totéž, ale hráči nabízejí jiný další tah.
Webové doplnění k přednášce.
„Vesta je pod lavicí. Utáhni ji i dole.“
„Skoč si, když chceš. Já tě pak budu tahat z rákosí.“
Oba převozníci mohou být ochránci. První předchází nehodě návodem, druhý výčitkou. Kterému byste jako cestující přiznali, že neumíte plavat?
Vlastní repliky. Nechte studenty nabídnout i opačnou odpověď. Rozhodující je, kterou konkrétní částí věty ji doloží. Navazující otázka: „Dneska už nejedu.“ Co se musí stát, aby tahle věta byla začátkem rozhovoru, a ne jeho koncem?
Cizinec šlápl farmáři na lopatu. Který zápis byste použili v titulcích a který v deníku úkolů?
„Stojíte mi na lopatě!“ Slyšíme oslovení i výčitku. Kdo komu překáží, musíme vyčíst z věty.
Farmář mě upozornil, že mu stojím na lopatě. Vypravěč zachová obsah, ale už neručí za přesná slova.
Farmář se podíval na lopatu. To mu na ní ten pán hodlal stát až do večera? Otázka nese farmářovo rozhořčení, i když vyprávění zůstává ve třetí osobě.
V původní přednášce patří farmáři lopata. Rozlišujeme, čí slovník a postoj slyšíme; samotné odstranění uvozovek z nepřímé řeči polopřímou neudělá.
Přímá řeč:
Stojíte mi na lopatě!
čistý přepis toho, co postava říká
dojem je jen z textu řeči (a vizuálu)
neobsahuje tón řeči, ani další informace
Otázku odhalte až po prvních odpovědích. I slovní volba, rytmus, typografie nebo interpunkce napovídají tón.
Původní přednáška, rámec 5, krok 1/3.
Přímá řeč:
Stojíte mi na lopatě!
čistý přepis toho, co postava říká
dojem je jen z textu řeči (a vizuálu)
neobsahuje tón řeči, ani další informace
Je poslední odrážka pravdivá?
Otázku odhalte až po prvních odpovědích. I slovní volba, rytmus, typografie nebo interpunkce napovídají tón.
Původní přednáška, rámec 5, krok 2/3.
Přímá řeč:
Stojíte mi na lopatě!
čistý přepis toho, co postava říká
dojem je jen z textu řeči (a vizuálu)
neobsahuje tón řeči, ani další informace
Je poslední odrážka pravdivá?
Otázku odhalte až po prvních odpovědích. I slovní volba, rytmus, typografie nebo interpunkce napovídají tón.
Původní přednáška, rámec 5, krok 3/3.
Přímá řeč:
"Stojíte mi na lopatě!"
čistý přepis toho, co postava říká
dojem je jen z textu (a vizuálu)
neobsahuje tón řečí
Dává smysl když:
nejsou podstatné podrobnější informace
vizuál je dostatečný pro předání dalších dojmů
jen vizualizuje namluvený dialog (titulky)
záleži na přesné formulaci toho, co kdo řekl
Původní přednáška, rámec 6.
Nepřímá řeč:
Farmář nervózně říká, že mu stojíš na lopatě.
přímá řeč zprostředkovaná vypravěčem (hrou)
je více, či méně objektivní (spíš více než méně)
Vypravěč může být také nespolehlivý. Nepřímá řeč sama nezaručuje objektivitu.
Původní přednáška, rámec 7, krok 1/2.
Nepřímá řeč:
Farmář nervózně říká, že mu stojíš na lopatě.
přímá řeč zprostředkovaná vypravěčem (hrou)
je více, či méně objektivní (spíš více než méně)
Dává smysl když:
nechceme psát konkrétní dialog
je třeba nahradit mnoho textu kratším textem
ulehčení práce - je snazší po straně tvůrčí
je potřeba dodat další info (nedostatečný vizuál)
chceme použít placeholder místo budoucího textu
Vypravěč může být také nespolehlivý. Nepřímá řeč sama nezaručuje objektivitu.
Původní přednáška, rámec 7, krok 2/2.
Polopřímá řeč:
Farmář nervózně mnul límce své děravé košile, po chvíli přešlapování se sklopeným zrakem podotkl, že mu stojíš na lopatě. Jeho hlas zněl tiše, jak se bál reakce na svá slova.
kombinuje postoj a vědomí vypravěče (objektivní informace) a postavy (subjektivní informace)
nemusí vůbec reprezentovat přímo vyřčená slova
obvykle ve třetí osobě
často převádí přítomný jev do minulého slovesného času (absolutní préteritum)
Dává smysl když:
nechceme psát konkrétní dialog
je třeba nahradit mnoho textu kratším textem (?)
Původní pasáž s farmářem obsahuje hlavně vypravěčův popis a nepřímou řeč. Pro jasnější kontrast polopřímé řeči: „Farmář si mnul límec. To mu ten člověk bude stát na lopatě celý den?“ Poslední otázku zabarvuje farmářův pohled bez uvozovací věty.
Původní přednáška, rámec 8.
Vnitřní dialog:
Ten farmář je nějakej divnej.
nevyslovená přímá řeč protagonisty
vnucuje hráči nějaká přesná slova, postoj
Dává smysl když:
může podsunout hráči dojem, informaci
rozvinutí hlavní postavy a jejích postojů
Původní přednáška, rámec 9.
Převozník schoval pod lavici druhý hrnek. Cestující přepočítal mince. Asi přinesl málo.
Vypravěč mluví ve třetí osobě. V poslední větě ale přijímáme cestujícího odhad. Co si myslí převozník, přístupné není.
Převozník schoval hrnek pod lavici. Jestli ten cizí začne počítat drobné, probudí ji. Už sahal do kapsy.
B. Niederhoff: Focalization (The Living Handbook of Narratology)
Fokalizace označuje výběr či omezení podávaných informací. Vypravěč a nositel perspektivy nemusí být tatáž osoba. Pohled kamery může zůstat stejný v obou verzích.
„Ten převozník lže.“
„Proč dal na lavici dva hrnky, když prý nikoho nečeká?“
První věta připíše protagonistovi úsudek. Druhá zaměří pozornost, ale ponechá prostor pro jiný výklad. Třetí možnost: nechat oba hrnky na obraze a nenapsat nic.
U autorsky výrazného protagonisty může být předepsaný úsudek přesně to, co chceme. Bez textu ovšem musí být detail na daném displeji čitelný.
„Je ženatý, nebo svobodný?“
„Ale svobodný, můj milý, samozřejmě! Svobodný a bohatý, čtyři nebo pět tisíc liber ročně. No řekni, není to štěstí pro naše děvčata?“
„Jak to? Co to má společného s nimi?“
Co vlastně paní Bennetová chce, aby její manžel udělal?
„Ale můj milý pane Bennete,“ odpověděla jeho žena, „jak můžeš být tak protivný? Vždyť dobře víš, že myslím na to, že by si jednu z nich mohl vzít.“
„A proto se sem stěhuje?“
„Proto? Prosím tě, jak tě to napadlo! Ale je dost dobře možné, že se do některé z nich zamiluje, a proto ho musíš navštívit, hned jak přijede.“
Jane Austenová: Pýcha a předsudek, kap. 1 · vlastní český překlad · Anglický originál
Po třetí replice vyčkejte. Pokud studenti odpovědí „chce provdat dceru“, zeptejte se, co má udělat konkrétně její muž. Pak odhalte závěr. Jeho druhou otázku lze přečíst upřímně i jako škádlení.
„Zítra tě převezu.“
Předpověď? Slib? Omluva, proč se dnes nepojede? Stejná slova vykonají v jiné situaci jiný řečový akt.
Cestující nechá na lavici zálohu. Druhý den ho převozník vítá: „Máš zaplaceno. Nastup si.“ Přijetím peněz vznikl závazek, který lze splnit i porušit.
Pragmatika pomáhá pojmenovat funkci výpovědi. Oddělte vyslovení slibu od skutečného převozu. V návrhu hry mohou být dvě různé události.
„Převezete mě?“
„Vidíš ještě světlo v tom okně?“
Doslova jde o viditelnost. Při běžném hovoru čekáme souvislost s otázkou; světlo tedy může být podmínkou odjezdu. Z těch dvou vět dosud nevíme proč.
Matka na protějším břehu zhasíná, až když se dítěti uleví. Za tmy převozník klidně vyjede. Nebál se řeky.
Podtext je široká spisovatelská kategorie. Konverzační implikatura označuje užší případ: co mluvčí sděluje nad doslovný význam a posluchač dovozuje z kontextu. Diagnóza dítěte z první věty neplyne.
Původní přednáška, rámec 27.
= Uhh... what were we talking about?
+ Well... we were talking about books, Matt.
= Oh yeah. Books. They're so big and heavy, some of them. Or sometimes not heavy. And they smell like dust!
+ There's all kinds of words in'em. Sometimes pictures too, sometimes photographs. Sometimes pictures and photographs!
= I carry books on my cart.
+ That's... um.. great. Yeah.
= Yeah. Hey. Moving books on my cart is a good job for a bibliophile. I love books.
Původní přednáška, rámec 28.
Jaký máte z dialogu dojem?
Kontext:
Nacházíme se ve vězeňském podlaží.
Postavy jsou vězni.
Nejdřív přijměte několik různých výkladů; teprve potom odhalte další krok.
Původní přednáška, rámec 29, krok 1/2.
Jaký máte z dialogu dojem?
Kontext:
Nacházíme se ve vězeňském podlaží.
Postavy jsou vězni.
Postavy plánují útěk a byly vyrušeny.
Nejdřív přijměte několik různých výkladů; teprve potom odhalte další krok.
Původní přednáška, rámec 29, krok 2/2.
Strážný výmluvu o knihách spolkne. Hráč na ni přijde. Co může hra udělat s tímto rozdílem?
Vysoký postřeh nabídne volbu „Proč jeden z vás hlídá dveře?“ I hráč, který si ničeho nevšiml, dostane nápovědu.
Hra dovolí vrátit se ke dveřím a počkat. Žádná volba s nápisem „Odhalit útěk“ předem neprozradí, že tu útěk vůbec je.
Původní sekvenci s vězni záměrně neuvádějte jako scénu útěku před jejím odhalením. Je-li stopa nutná k dokončení hry, přidejte druhou příležitost. Únik může zůstat také nepovinným objevem.
Wheatley zkouší, jestli s ním Chell po probuzení dokáže mluvit. Požádá ji, aby řekla „jablko“.
Chell vyskočí. Wheatley čekal slovo, hráč přitom právě vyzkoušel skok. Jedna akce poslouží jako odpověď postavě i jako lekce ovládání.
Česká parafráze úvodní scény, nikoli oficiální lokalizace. Požádejte studenty, aby nejprve navrhli pokračování bez nabídky odpovědí.
Webové doplnění k přednášce.
Pirát: You fight like a dairy farmer!
Guybrush potřebuje odpověď, která soupeřovu urážku obrátí proti němu. Jak byste navázali?
How appropriate. You fight like a cow.Protivník z něj udělal dojiče; Guybrush tedy protivníkovi přidělí roli krávy. Ve slovním souboji je tahle vazba herním tahem. Pouhá nadávka stejné síly ji nenahradí.
Krátká výměna z původní hry. Diskuse: proč nestačí tlačítka „mírně“, „ostře“ a „agresivně“? Vtip závisí na konkrétních slovech protivníka.
Webové doplnění k přednášce.
Problém je v samotném principu aplikace dialogu. K jeho řešení se musíme zanořit poněkud hlouběji.
Původní přednáška, rámec 31.
Lineární (bez volby)
Volba tématu, klíčového slova
Dialogový strom
Nabízí taktické možnosti
Nabízí strategické možnosti
Vliv na příběh i postavu
Reaktivní narativ
Původní přednáška, rámec 32.
Větvený rozhovor dovoluje kombinovat různé druhy voleb.
Nabízí taktické možnosti
zaútočit rychle na vyjednavače
uskočit do krytu a hodit bombu
Nabízí strategické možnosti
Zvýšit si reputaci u frakce
Přesvědčit postavu k činnosti
Vliv na příběh i postavu
Koho obětovat?
Vyzradit vraha, nebo tutlat?
Reaktivní narativ
Hey, Henry's come to see us!
Rozlišujte reakci okolí, strategický následek a pouhou formulaci repliky.
Původní přednáška, rámec 35.
Dialogy se větví ze dvou důvodů.
Vytvoření dojmu volby a živého světa
Herní (dějová, mechanická) volba.
Bod (1) je dialogem obsahujícím dodatečné informace, prohlubující dojem ze světa (a pak je otázkou, zda tyto informace nelze předat lépe).
Bod (2) jsou veškeré zbylé dialogy (což je většina)
Klíčové je si uvědomit kdy a proč se mají dialogy větvit.
Je podstatná volba mezi Ahoj kamaráde, jak se máš?
a Jak se vede, kamaráde?
Primární je struktura dialogového stromu.
Původní přednáška, rámec 36.
Větu: „Převez mě a přestanu se ptát, čí je ten hrnek.“ Hráč volí přesné znění výhrůžky.
Záměr: „Zatlačit na něj.“ Autor musí rozhodnout, jak daleko smí hrdina zajít, aby nepřekvapil hráče vlastní krutostí.
Téma: „Druhý hrnek.“ Nabízí otázku, ne předem daný tón. Hráč se může vrátit k ceně převozu.
Promítněte jen větu „Zatlačit na něj“ a nechte třídu odhadnout, co postava vysloví. Rozptyl návrhů ukáže, kdy rozhraní slibuje méně, než pak postava udělá.
Potřebujete přeplout ještě před svítáním. Převozník už sundává vesla z lodi.
„Dneska už nejedu. Leda by na druhém břehu šlo o život.“
Vlastní model, nikoli přepis ze hry. Nechte třídu nejprve něco zjistit a vrátit se k vyjednávání. Poté stejnou scénu přehrajte s jiným záměrem. Vysvětlete rozdíl mezi návratem k tématu (cyklus), nově dostupnou replikou (podmínka) a koncem rozhovoru (výsledek).
Webové doplnění k přednášce.
Při druhé návštěvě stejné nabídky už lze říct: „Vezmu přes řeku i vašeho ranhojiče.“ Místo je stejné, možnosti jiné.
Uzel: jednání na břehu. Podmínka: víme, na koho převozník čeká. Následek: domluvená plavba, nebo odchod po souši.
V pravém stromu se do dřívějšího uzlu nevrátíme. Tady jsme přidali zpětnou cestu: máme orientovaný graf s cyklem.
Vraťte se o snímek zpět a ukažte, že návrat zachoval poznatek. Všimněte si, že hráč si může tutéž informaci zjistit dotazem i přes neúspěšnou nabídku peněz.
Hráč přichází k přívozu podruhé. Rozvětvený rozhovor není potřeba.
Při příchodu za deště: „Nestůj na té krajní fošně.“
Po domluveném převozu: „Máš tam suchou deku. Pod přídí.“
První hláška patří místu, druhá společné minulosti. Časté opakování může i dobrou větu změnit v hluk. Jaký stav ji vypne?
Rozlište krátkou reakci po kliknutí, hlášku při přiblížení a small talk mezi postavami. U varování lze hlídat nebezpečné místo, u deky první návrat po plavbě. Nechte prostor také pro ticho.
Loď ještě není u můstku. Všichni tři říkají jednomu cestujícímu totéž: „Počkejte tady.“
Oslovení: „Počkej tady, sousede. Hned jsem zpátky.“
Onikání: „Počkají tady, pan doktor. Hned jsem zpátky.“
Přehnaně vznešený tón: „Račte vyčkat mého návratu na tomto prkně.“
„Sousede“ může říkat i naprostým cizincům. U onikání stačí změnit tvar slovesa: počkají místo počkejte.
„Levné“ znamená snadné na napsání i rozpoznání, nikoli špatné. Přečtěte ukázky stejným hlasem, bez herecké nápovědy. Komika třetí věty vzniká střetem slavnostního vyjadřování s úplně obyčejným prknem.
Koktání: „P-počkejte tady. To prkno je volné.“
Učednice se učí anglicky: “Wait by the … Steg. The jetty. I’ll bring the boat.” Vybaví se jí německé slovo pro molo; vzápětí najde anglické.
Věčná oprava: „Počkej tu minutku. Ne, co to povídám. Dvě.“
Jedno zachycené zadrhnutí stačí. Zbytek repliky patří tomu, co chce člověk říct.
Nepoužívejte koktání jako zkratku pro strach, lež nebo slabost. Stejně tak učednice může tápat ve slovíčku a přitom jako jediná vědět, jak loď bezpečně přistavit. V dabingu lze způsob přednesu uvést v herecké poznámce.
Úsečné pokyny: „Stůj. Lano sem. Teď.“
Otázka na konci: „Počkáš na mě u sloupku, platí?“
Úřední obrat i mimo službu: „Beru na vědomí, že chceš nastoupit. Teď ještě vystoupíš.“
Přesnost na nesprávném místě: „Budu zpátky za tři minuty. Za čtyři, jestli zas uvázali dvojitý uzel.“
Nechte NPC během minuty třikrát pozdravit hráče. Pokud třetí „sousede“ ruší víc, než pomáhá, schovejte ho až na důležitou repliku.
U krátké vedlejší role může jediný nápadný znak úplně stačit. Nekombinujte všechno najednou. U vracející se postavy zkuste příští rozhovor napsat bez její průpovídky.
Dvě převoznice najdou v prázdné lodi mokrou dětskou botu. Obě mluví obyčejnou češtinou.
Anna: „Jedna bota. Kde je druhá? Obejdi se mnou břeh.“
Běla: „Polož ji zpátky, jak byla. Kdo měl od rána klíč od loděnice?“
Anna v botě vidí dítě, které možná potřebuje pomoc. Běla v ní vidí stopu, kterou lze zničit. Postavu teď prozradí první otázka, i když jí přepíšeme všechna slova.
Nejde o řešení záhady ani o protiklad dobré a špatné postavy. Obě mohou někoho chránit. Rozdíl je v pořadí: jedna nejdřív hledá člověka, druhá zajišťuje důkaz. Pro další scénu si zapište, co která udělá dřív, než promluví.
Běla potřebuje zjistit, kdo v noci odemkl loděnici. Ví, že na háku chyběl klíč. Neví, kdo ho vzal.
Před rychtářem: „Včera jste zamykal vy. V kolik jste klíč pověsil zpátky?“
Se synem o samotě: „Ukaž mi kapsy. Nejdřív mně.“
Pořád hlídá důkazy. Před rychtářem si musí získat právo ptát se; synovi poroučí, ale také mu nabízí náskok. Slovo nejdřív udělá obojí najednou.
Hlubší hlas nemusí znamenat stále stejný tón. Zkuste přesadit první větu do úst matce před synem: náhle zní jako úřední výslech. Pokud to byl autorský záměr, může to být skvělá volba.
V hostinci po zavírací době někdo zaklepe zevnitř na zamčenou komoru. Zmizela loď, bota i oslovení. Která z převoznic asi říká kterou větu?
A: „Odpověz mi ještě jednou. Můžeš dýchat?“
B: „Kdo tu komoru zamykal? Potřebuju s ním mluvit, než se to roznese.“
A je Anna: nejdřív ověřuje, zda je člověk v bezpečí. B je Běla: nejdřív hledá někoho, kdo ví, co se stalo. Jiný výklad obhajte slovem nebo otázkou z repliky.
Na stejném principu vyzkoušejte studentský dialog: škrtněte jména i typická oslovení, přesuňte postavy na nové místo a dejte jim problém. Mluví pořád každá za sebe?
„Má dcera je nemocná a čekám na ranhojiče. Nemohu vás převézt, protože by ho neměl kdo přepravit.“
„Rozumím. Potřebuji na druhou stranu, tudíž vám pomohu.“
Vše podstatné už zaznělo. Co zbývá hráči zjistit? A na kterou část první věty vlastně reaguje druhá?
Vlastní pracovní verze pro demonstraci revize. Je srozumitelná; uchovejte informaci o překážce, i když budete škrtat. Nečtěte ji schválně směšným hlasem.
Cestující: „Kolik za převoz?“
Převozník položí přes druhé sedátko složenou deku.
„To místo je zabrané.“
„Vždyť tu nikdo není.“
„Ještě ne.“
Deka dává hráči důvod položit otázku. Tři slova „To místo je zabrané“ popisují sedátko a současně odmítají nabídku.
Vlastní autorský přepis. Má cenu: zatím v něm chybí naléhavost. Pokud hráč nesmí odejít bez cíle, musí získat další stopu. Názorná scéna není vždy lepší než stručné shrnutí.
„To místo je zabrané.“
„Jdu od vaší dcery. Poslala mě pro doktora.“
Převozník stáhne deku. „Tak co tu ještě stojíš? Drž mi loď.“
Cestující začal jako zákazník a končí jako spojenec. Důkaz obratu není slovo „důvěra“: převozník mu podá lano.
Tuto odpověď nabídněte pouze tomu, kdo dceru skutečně potkal. Má-li hráč smět blufovat, napište také reakci na lež.
Tři verze jsou autorské alternativy k témuž zadání, nikoli tři po sobě jdoucí scény. Obrat znamená změnu vztahu nebo taktického postavení. Nevyžaduje zvrat celého příběhu.
Porovnejte:
„Mám dva lístky do kina a nemám s kým jít,“ začervenal se David.
„No a,“ vychutnávala si ho.
„Myslel jsem, jestli bys, že bys, možná…“ koktal roztržitě.
„Že bych co?“ podívala se tázavě.
„Mohla možná jít se mnou?“ dodal si konečně odvahy.
„Mám dva lístky do kina a nemám s kým jít,“ řekl David.
„No a,“ řekla.
„Myslel jsem, jestli bys, že bys, možná…“ řekl roztržitě.
„Že bych co?“ řekla.
„Mohla možná jít se mnou?“ řekl.
Původní přednáška, rámec 24.
Nadužívání slova řekl je až chronickým problémem při přepisu dialogů.
Často je ale hledání synonym a opisů pro psaní dovětků pro čtenáře daleko rušivější, než opakování slova řekl (která se naučí čtenář rychle v podstatě nevnímat).
„Mám dva lístky do kina a nemám s kým jít,“ řekl David.
„No a,“ odvětila.
„Myslel jsem, jestli bys, že bys, možná…“
„Že bych co?“
„Mohla možná jít se mnou?“
Původní přednáška, rámec 25.
„Přijede?“ zeptal se netrpělivě cestující.
„Přijede,“ odpověděl nervózně převozník.
„Přijede?“
Převozník odmotá lano. Zase ho namotá.
„Říkal, že přijede.“
Přečtěte obě verze nahlas. V první popisujeme nervozitu. V druhé zdržení odpovědi a odkaz na cizí slib mění, nakolik převozníkovi věříme.
The Open University: Start writing fiction, oddíly Finding a voice a Reviewing and redrafting
Po lístcích do kina se vraťte k přívozu. Gesto něco stojí: pokud pro něj nemáme animaci, stačí poslední věta nebo prodleva v dabingu.
OpenLearn radí začít slovy „X řekl, že…“, napsat pár řádků a až potom začátek škrtnout. Zkusme to s učněm u přívozu.
Učeň říkal, že se v knize pasažérů nesmí škrtat. Když se splete, musí stránku opsat. Včera ji opisoval třikrát.
„Příjmení? Pomalu, prosím. Tuhle stránku už počtvrté opisovat nebudu.“
Nechte posluchače nejdřív navrhnout vlastní repliku. OpenLearn používá pomocnou větu k rozepsání vyprávění; převod do přímé řeči NPC je naše herní obměna, ne mechanické smazání prvních slov.
Cestující se nakloní nad knihu: „Moje jméno tam nepiš.“ Učeň má odmítnout. Přečtěte odpověď nahlas:
„Pravidla jsou pravidla. Výjimku udělat nemůžu.“
Mohla by totéž říct strážná u brány? Který detail patří právě člověku, který vede tuhle knihu?
„A co do té kolonky napíšu? Že mi na druhý břeh odplul klobouk?“
Kurz při přepisu navrhuje hledat předvídatelné obraty a ptát se, zda nečekané slovo pomůže postavu uvidět. „Klobouk“ není lepší proto, že je vtipný: učeň vidí cestujícího, v knize ale nesmí zůstat prázdná kolonka. Pokud má působit neosobně, může naopak zůstat první verze.
Cestující položí na knihu minci. Chceme, aby hráč z učňovy odpovědi poznal, co ještě může zkusit.
A „Schovej si ji. Nadiktuj mi jméno. Nemusí být tvoje.“
B „Schovej si ji. Já tě znám, Anno.“
Ve které verzi má smysl zalhat? Ve které se spíš zeptáte, odkud vás zná?
V A stačí vyplněná kolonka: hra musí umět přijmout falešné jméno. V B učeň poznal Annu: další replika může otevřít jejich společnou minulost.
Vlastní herní aplikace revize podle OpenLearn. Přečtěte obě odpovědi stejně věcně; rozdíl má být slyšet ve slovech, ne v hereckém výkonu. Obě verze mohou fungovat, každá ale slibuje jiný rozhovor.
Z repliky „Já vám ty peníze nevezmu, protože čekám, než přijde ten doktor“ vzniklo „Peníze schovej. Až přijde doktor.“
Krátká verze zní jinak, ale změnila význam: čeká se s placením, nebo s odjezdem?
„Schovej to. Bez doktora loď neodvážu.“ Zůstalo odmítnutí i podmínka; zmizelo vysvětlování, které by si dva lidé na břehu nejspíš odpustili.
Při revizi neposuzujte jen počet slov. Nechte třetího člověka vlastními slovy říct, co má hráč udělat. Když řekne „zaplatit později“, vyškrtli jsme špatnou část.
Dříve
Původní přednáška, rámec 37.
Nyní
Původní přednáška, rámec 38.
Změna je v zásadě jen kosmetická - jiný design, větší detail.
Původní přednáška, rámec 39.
Změna je v zásadě jen kosmetická - jiný design, větší detail.
A to od let devadesátých.
Původní přednáška, rámec 40.
Změna je v zásadě jen kosmetická - jiný design, větší detail.
A to od let devadesátých.
Možnosti jsou obvykle seřazené dle agresivity (proč?), někdy s mechanickým označením vlivu / důležitosti.
Původní přednáška, rámec 41.
Doing (saying) the
right thingconflict with being theright character(archetyp?).
Původní přednáška, rámec 42.
Doing (saying) the
right thingconflict with being theright character(archetyp?).
Mechanika > Roleplay
Původní přednáška, rámec 43.
Kombinujte emocionální a informační obsah (někdo je nadšený, někomu se líbíte a tak vám dá informace atp.) ALE zároveň je rozumné oddělit nutný dialog pro postup a volitelné info (dokreslení, historky, příběhy, nepovinné mise atp.)
Je lepší více větví s kumulativním následkem, než několik malých s drastickým
První volba co nejneutrálnější, extrémní dole
Klíčem je vytvořit MOŽNOSTI (plánovat, sestavit, pak napsat text)
Satisfactory choices
To, co chcete vy a co chce hráč se může značné lišit. Deal with it.
Jde o návrhářská doporučení, ne závazné pořadí možností pro každou hru.
Původní přednáška, rámec 45.
Zpět k problému s vězni.
Klasický dialog má tedy podobu stromu, obecně orientovaného grafu.
Dialog se nachází v nějakém stavu, hráč má na výběr z několika možností.
Možnosti přechodu (dialogu) jsou definovány předem autorem, je jich konečný počet. Není tedy možnost vybočit z předpřipravených kolejí vytvořených autorem dialogu.
Kdy jde o strom a kdy o cyklický graf?
Původní přednáška, rámec 46, krok 2/2.
Harris při výslechu řekne, že situace je obtížná. Na obrazovce jsou mimo jiné dvě různé možnosti:
Vyberte záměr a potom zkuste i druhý.
Obě volby vedou do téhož uzlu a ke stejným změnám proměnných forceful a evasive. Rozdíl je v tom, zda hráč vlastní odpověď chápe jako upřímnou. České názvy voleb jsou pro výuku přeloženy z Disagree a Lie.
Webové doplnění k přednášce.
Řešení je u hráče, nikoli postavy (která má právě jen ty předpřipravené možnosti).
Umožnit uživateli vlastní volbu.
Původní přednáška, rámec 47, krok 1/4.
Řešení je u hráče, nikoli postavy (která má právě jen ty předpřipravené možnosti).
Umožnit uživateli vlastní volbu.
Ale přitom neříct z čeho.
Původní přednáška, rámec 47, krok 2/4.
Řešení je u hráče, nikoli postavy (která má právě jen ty předpřipravené možnosti).
Umožnit uživateli vlastní volbu.
Ale přitom neříct z čeho.
hint: Sheldon a troll
Původní přednáška, rámec 47, krok 3/4.
Řešení je u hráče, nikoli postavy (která má právě jen ty předpřipravené možnosti).
Umožnit uživateli vlastní volbu.
Ale přitom neříct z čeho.
hint: Sheldon a troll
Původní přednáška, rámec 47, krok 4/4.
Původní přednáška, rámec 48.
Řešení je u hráče, nikoli postavy (která má právě jen ty předpřipravené možnosti).
Umožnit uživateli vlastní volbu.
Dialogový strom kombinovaný s možností zadat vlastní klíčové slovo.
Původní přednáška, rámec 49.
Zork (1977)
Zork ukazuje psaný vstup a parser, ne stejný dialogový mechanismus jako Albion.
Původní přednáška, rámec 50.
Příklady: Zork (1977), Albion (1995)
Wasteland 2 (Director’s Cut, 2015)
Původní přednáška, rámec 51.
Příklady: Zork (1977), Albion (1995)
Wasteland 2 (Director’s Cut, 2015)
Původní přednáška, rámec 52.
Příklady: Zork (1977), Albion (1995)
Wasteland 2 (Director’s Cut, 2015)
Původní přednáška, rámec 53.
Příklady: Zork (1977), Albion (1995)
Wasteland 2 (Director’s Cut, 2015)
Původní přednáška, rámec 54.
Pro naši potřebu:
Lineární text bez možnosti volby
Komplexní dialogový strom (graf) např. Fallout 2
- obsáhlý text ať už s volbou odpovědí, nebo klíčovými hesly, ale s volbou mezi nimi
Small talk
- několikařádkový dialog / monolog
Click-response věty
- monolog generické odpovědi
Původní přednáška, rámec 55.
Typicky několikařádkový dialog bez možnosti volby, nebo jen s velmi omezenou možností.
Slušné odpovědi bez konkrétního obsahu na podivné otázky cizince ve vesnici.
Odpovědi na otázky se často shodují, nebo jsou extrémně podobné. Vytváří dojem hloubky postav, jsou ale sdílené a podobné v daném sociálním kroužku.
Kde je hospoda?
Jste zdejší?
Neviděli jste tu dívku bez boty?
Zaveďte nás ke svému vůdci!
Tys ožratý!
Původní přednáška, rámec 56.
Typicky stručné odpovědi na pokus o navázání dialogu s nepodstatnou postavou.
Nemám čas, jsem v práci!
Ty ale smrdíš!
Generické odpovědi na otázky se často shodují, nebo jsou extrémně podobné, neměly by ale být pořád stejné. Sem patří i třeba zvuky zvěře, či prostředí.
Původní přednáška, rámec 57.
Pronášené i po přiblížení avatarem.
Ahoj Jindro!
Dokreslují scenérii.
Mohou být triviální reakcí postav na akce hráče.
Vytváří jednoduše silný dojem děje (např. Fallout 2).
Původní přednáška, rámec 58.
K perspektivě a řeči: B. Niederhoff: Focalization (The Living Handbook of Narratology); Nový encyklopedický slovník češtiny: Reprodukovaná řeč.
K tomu, co větou vykonáme a naznačíme: Stanford Encyclopedia of Philosophy: Pragmatics; Stanford Encyclopedia of Philosophy: Implicature.
Ke čtení a psaní: Jane Austen: Pride and Prejudice, kap. 1 (University of Virginia); The Open University: Start writing fiction, oddíly Finding a voice a Reviewing and redrafting.
Odkazy na herní ukázky jsou na příslušných slajdech. Všechny české scény s převozníkem jsou výukové autorské varianty.
Základ: Radek Richtr, VHS P08 Texty, dialogy. Šest replik manželů Bennetových uvádíme ve vlastním českém překladu z anglického originálu. Pravidla pro studentské psaní jsou zde výuková omezení, ne obecné zákony literatury.
12 minut ve dvojici. Poslední člun odjíždí. Jedno místo je volné. Vy víte, že patří někomu, kdo ještě nedorazil. Cizí člověk nastupuje.
4 minuty: napište šest replik. Každý pisatel hájí zájem jedné postavy. Skrytý důvod se nesmí říct přímo v první replice.
4 minuty: nabídněte hráči dvě věty, které by skutečně mohl říct. Ke každé napište bezprostřední reakci NPC a jednu věc, kterou si hra zapamatuje.
4 minuty: sousední dvojice scénu přečte nahlas bez vysvětlování. Podle její reakce přepište jedinou větu.
Zadání má alternativní řešení: vydírání, přijetí závazku, opuštění lodi. Nesoutěžíme o největší počet větví. Následující snímek je volitelný zápisník; vše lze psát i na papír.
Nic se neodesílá. Před zavřením stránky si text stáhněte.
Při přechodu mezi snímky zůstává zápis v otevřené stránce. Žádné automatické ukládání ani odevzdání neprobíhá.
Čtenář: „Když zaznělo ______, začal jsem si myslet, že postava chce ______.“
Hráč: „Zvolil jsem ______. Čekal jsem ______. Ve skutečnosti se změnilo ______.“
Autor: ponechte jednu repliku, která unesla obě čtení. Přepište jednu, u níž hráč čekal něco jiného. Přečtěte nahlas jen původní a novou verzi.
Nesrovnávejte text s předem určeným správným dialogem. Rozlište žádoucí dvojznačnost podtextu od nechtěně zavádějícího tlačítka. Odevzdat lze obě verze jedné věty a důvod změny.