VHS · P08P08 · Texty, dialogy

Texty, dialogy

Radek Richtr · Virtuální herní světy

“No, you stop!”
“No, you stop!”
“No, you stop!”
“You’ve made a powerful enemy today, sign.”

Původní úvodní ukázka

Kdo mluví u přívozu?

Řeka stoupá. Hráč potřebuje na druhý břeh. Dva převozníci odmítnou vyplout:

„Vidíš tu rysku na kůlu? Až ji voda odkryje, odvezu tě. Dřív tě na svědomí mít nechci.“
„Dneska nevozím. Leda bys mi řekl, kdo tě na druhé straně čeká.“

Co chce každý z nich? Podle kterých slov to poznáte?

Archetyp ještě neumí mluvit

„Vesta je pod lavicí. Utáhni ji i dole.“
„Skoč si, když chceš. Já tě pak budu tahat z rákosí.“

Oba převozníci mohou být ochránci. První předchází nehodě návodem, druhý výčitkou. Kterému byste jako cestující přiznali, že neumíte plavat?

Jedna příhoda, tři způsoby podání

Cizinec šlápl farmáři na lopatu. Který zápis byste použili v titulcích a který v deníku úkolů?

Přímá řeč

„Stojíte mi na lopatě!“ Slyšíme oslovení i výčitku. Kdo komu překáží, musíme vyčíst z věty.

Nepřímá řeč

Farmář mě upozornil, že mu stojím na lopatě. Vypravěč zachová obsah, ale už neručí za přesná slova.

Polopřímá řeč

Farmář se podíval na lopatu. To mu na ní ten pán hodlal stát až do večera? Otázka nese farmářovo rozhořčení, i když vyprávění zůstává ve třetí osobě.

Nový encyklopedický slovník češtiny: Reprodukovaná řeč

Může psaná replika nést tón? 1/3

Přímá řeč:

Stojíte mi na lopatě!

  • čistý přepis toho, co postava říká

  • dojem je jen z textu řeči (a vizuálu)

  • neobsahuje tón řeči, ani další informace

Může psaná replika nést tón? 2/3

Přímá řeč:

Stojíte mi na lopatě!

  • čistý přepis toho, co postava říká

  • dojem je jen z textu řeči (a vizuálu)

  • neobsahuje tón řeči, ani další informace

Je poslední odrážka pravdivá?

Může psaná replika nést tón? 3/3

Přímá řeč:

Stojíte mi na lopatě!

  • čistý přepis toho, co postava říká

  • dojem je jen z textu řeči (a vizuálu)

  • neobsahuje tón řeči, ani další informace

Je poslední odrážka pravdivá?

Přímá řeč: kdy ji použít

Přímá řeč:

"Stojíte mi na lopatě!"

  • čistý přepis toho, co postava říká

  • dojem je jen z textu (a vizuálu)

  • neobsahuje tón řečí

Dává smysl když:

  • nejsou podstatné podrobnější informace

  • vizuál je dostatečný pro předání dalších dojmů

  • jen vizualizuje namluvený dialog (titulky)

  • záleži na přesné formulaci toho, co kdo řekl

Nepřímá řeč 1/2

Nepřímá řeč:

Farmář nervózně říká, že mu stojíš na lopatě.

  • přímá řeč zprostředkovaná vypravěčem (hrou)

  • je více, či méně objektivní (spíš více než méně)

Nepřímá řeč 2/2

Nepřímá řeč:

Farmář nervózně říká, že mu stojíš na lopatě.

  • přímá řeč zprostředkovaná vypravěčem (hrou)

  • je více, či méně objektivní (spíš více než méně)

Dává smysl když:

  • nechceme psát konkrétní dialog

  • je třeba nahradit mnoho textu kratším textem

  • ulehčení práce - je snazší po straně tvůrčí

  • je potřeba dodat další info (nedostatečný vizuál)

  • chceme použít placeholder místo budoucího textu

Polopřímá řeč a perspektiva postavy

Polopřímá řeč:

Farmář nervózně mnul límce své děravé košile, po chvíli přešlapování se sklopeným zrakem podotkl, že mu stojíš na lopatě. Jeho hlas zněl tiše, jak se bál reakce na svá slova.

  • kombinuje postoj a vědomí vypravěče (objektivní informace) a postavy (subjektivní informace)

  • nemusí vůbec reprezentovat přímo vyřčená slova

  • obvykle ve třetí osobě

  • často převádí přítomný jev do minulého slovesného času (absolutní préteritum)

Dává smysl když:

  • nechceme psát konkrétní dialog

  • je třeba nahradit mnoho textu kratším textem (?)

Vnitřní dialog

Vnitřní dialog:

Ten farmář je nějakej divnej.

  • nevyslovená přímá řeč protagonisty

  • vnucuje hráči nějaká přesná slova, postoj

Dává smysl když:

  • může podsunout hráči dojem, informaci

  • rozvinutí hlavní postavy a jejích postojů

Kdo vypráví a číma očima vidíme?

Převozník schoval pod lavici druhý hrnek. Cestující přepočítal mince. Asi přinesl málo.

Vypravěč mluví ve třetí osobě. V poslední větě ale přijímáme cestujícího odhad. Co si myslí převozník, přístupné není.

Totéž z druhého břehu rozhovoru

Převozník schoval hrnek pod lavici. Jestli ten cizí začne počítat drobné, probudí ji. Už sahal do kapsy.

B. Niederhoff: Focalization (The Living Handbook of Narratology)

Kdy vnitřní hlas bere hráči slovo?

„Ten převozník lže.“
„Proč dal na lavici dva hrnky, když prý nikoho nečeká?“

První věta připíše protagonistovi úsudek. Druhá zaměří pozornost, ale ponechá prostor pro jiný výklad. Třetí možnost: nechat oba hrnky na obraze a nenapsat nic.

Manželé Bennetovi o novém sousedovi

„Je ženatý, nebo svobodný?“
„Ale svobodný, můj milý, samozřejmě! Svobodný a bohatý, čtyři nebo pět tisíc liber ročně. No řekni, není to štěstí pro naše děvčata?“
„Jak to? Co to má společného s nimi?“

Co vlastně paní Bennetová chce, aby její manžel udělal?

Odhalit poslední tři repliky
„Ale můj milý pane Bennete,“ odpověděla jeho žena, „jak můžeš být tak protivný? Vždyť dobře víš, že myslím na to, že by si jednu z nich mohl vzít.“
„A proto se sem stěhuje?“
„Proto? Prosím tě, jak tě to napadlo! Ale je dost dobře možné, že se do některé z nich zamiluje, a proto ho musíš navštívit, hned jak přijede.“

Jane Austenová: Pýcha a předsudek, kap. 1 · vlastní český překlad · Anglický originál

Replika jako čin

„Zítra tě převezu.“

Předpověď? Slib? Omluva, proč se dnes nepojede? Stejná slova vykonají v jiné situaci jiný řečový akt.

Jak napsat slib, který si hra pamatuje?

Cestující nechá na lavici zálohu. Druhý den ho převozník vítá: „Máš zaplaceno. Nastup si.“ Přijetím peněz vznikl závazek, který lze splnit i porušit.

Stanford Encyclopedia of Philosophy: Pragmatics

Podtext: proč se ptá zrovna na světlo?

„Převezete mě?“
„Vidíš ještě světlo v tom okně?“

Doslova jde o viditelnost. Při běžném hovoru čekáme souvislost s otázkou; světlo tedy může být podmínkou odjezdu. Z těch dvou vět dosud nevíme proč.

Jedna stopa změní čtení

Matka na protějším břehu zhasíná, až když se dítěti uleví. Za tmy převozník klidně vyjede. Nebál se řeky.

Stanford Encyclopedia of Philosophy: Implicature

Zaslechnutý rozhovor

Matt a knihy

= Uhh... what were we talking about?
+ Well... we were talking about books, Matt.
= Oh yeah. Books. They're so big and heavy, some of them. Or sometimes not heavy. And they smell like dust!
+ There's all kinds of words in'em. Sometimes pictures too, sometimes photographs. Sometimes pictures and photographs!
= I carry books on my cart.
+ That's... um.. great. Yeah.
= Yeah. Hey. Moving books on my cart is a good job for a bibliophile. I love books.

Co se tu právě stalo? 1/2

Jaký máte z dialogu dojem?

Kontext:

  • Nacházíme se ve vězeňském podlaží.

  • Postavy jsou vězni.

Co se tu právě stalo? 2/2

Jaký máte z dialogu dojem?

Kontext:

  • Nacházíme se ve vězeňském podlaží.

  • Postavy jsou vězni.

  • Postavy plánují útěk a byly vyrušeny.

Kdo tu smí přijít na útěk?

Strážný výmluvu o knihách spolkne. Hráč na ni přijde. Co může hra udělat s tímto rozdílem?

Rozhodne schopnost postavy

Vysoký postřeh nabídne volbu „Proč jeden z vás hlídá dveře?“ I hráč, který si ničeho nevšiml, dostane nápovědu.

Rozhodne postřeh hráče

Hra dovolí vrátit se ke dveřím a počkat. Žádná volba s nápisem „Odhalit útěk“ předem neprozradí, že tu útěk vůbec je.

Portal 2: odpověď beze slov

Wheatley zkouší, jestli s ním Chell po probuzení dokáže mluvit. Požádá ji, aby řekla „jablko“.

Co se stane, když hráč stiskne nabízenou klávesu?

Chell vyskočí. Wheatley čekal slovo, hráč přitom právě vyzkoušel skok. Jedna akce poslouží jako odpověď postavě i jako lekce ovládání.

Wheatley: původní hlasové repliky a jejich pořadí

The Secret of Monkey Island: replika jako protiútok

Pirát: You fight like a dairy farmer!

Guybrush potřebuje odpověď, která soupeřovu urážku obrátí proti němu. Jak byste navázali?

Guybrushova odpověď
How appropriate. You fight like a cow.

Protivník z něj udělal dojiče; Guybrush tedy protivníkovi přidělí roli krávy. Ve slovním souboji je tahle vazba herním tahem. Pouhá nadávka stejné síly ji nenahradí.

Ron Gilbert a Tim Schafer o vzniku slovních soubojů

Jak navrhovat dialogové volby

Problém je v samotném principu aplikace dialogu. K jeho řešení se musíme zanořit poněkud hlouběji.

Přednáška z GDC

Tři způsoby vedení dialogu

  1. Lineární (bez volby)

  2. Volba tématu, klíčového slova

  3. Dialogový strom

    • Nabízí taktické možnosti

    • Nabízí strategické možnosti

    • Vliv na příběh i postavu

    • Reaktivní narativ

Co může hráč volbou získat?

Větvený rozhovor dovoluje kombinovat různé druhy voleb.

  • Nabízí taktické možnosti

    • zaútočit rychle na vyjednavače

    • uskočit do krytu a hodit bombu

  • Nabízí strategické možnosti

    • Zvýšit si reputaci u frakce

    • Přesvědčit postavu k činnosti

  • Vliv na příběh i postavu

    • Koho obětovat?

    • Vyzradit vraha, nebo tutlat?

  • Reaktivní narativ

    • Hey, Henry's come to see us!

Proč se rozhovor větví?

Dialogy se větví ze dvou důvodů.

  1. Vytvoření dojmu volby a živého světa

  2. Herní (dějová, mechanická) volba.

Bod (1) je dialogem obsahujícím dodatečné informace, prohlubující dojem ze světa (a pak je otázkou, zda tyto informace nelze předat lépe).

Bod (2) jsou veškeré zbylé dialogy (což je většina)

  • Klíčové je si uvědomit kdy a proč se mají dialogy větvit.

  • Je podstatná volba mezi Ahoj kamaráde, jak se máš? a Jak se vede, kamaráde?

  • Primární je struktura dialogového stromu.

Co přesně hráč vybírá?

Větu: „Převez mě a přestanu se ptát, čí je ten hrnek.“ Hráč volí přesné znění výhrůžky.

Záměr: „Zatlačit na něj.“ Autor musí rozhodnout, jak daleko smí hrdina zajít, aby nepřekvapil hráče vlastní krutostí.

Téma: „Druhý hrnek.“ Nabízí otázku, ne předem daný tón. Hráč se může vrátit k ceně převozu.

Převozník podruhé: co si rozhovor pamatuje?

Potřebujete přeplout ještě před svítáním. Převozník už sundává vesla z lodi.

„Dneska už nejedu. Leda by na druhém břehu šlo o život.“

Kolik stavů potřebuje tenhle rozhovor?

Při druhé návštěvě stejné nabídky už lze říct: „Vezmu přes řeku i vašeho ranhojiče.“ Místo je stejné, možnosti jiné.

Uzel: jednání na břehu. Podmínka: víme, na koho převozník čeká. Následek: domluvená plavba, nebo odchod po souši.

V pravém stromu se do dřívějšího uzlu nevrátíme. Tady jsme přidali zpětnou cestu: máme orientovaný graf s cyklem.

Když má NPC jen jednu větu

Hráč přichází k přívozu podruhé. Rozvětvený rozhovor není potřeba.

Při příchodu za deště: „Nestůj na té krajní fošně.“
Po domluveném převozu: „Máš tam suchou deku. Pod přídí.“

První hláška patří místu, druhá společné minulosti. Časté opakování může i dobrou větu změnit v hluk. Jaký stav ji vypne?

Jedno sdělení, tři převozníci

Loď ještě není u můstku. Všichni tři říkají jednomu cestujícímu totéž: „Počkejte tady.“

Oslovení: „Počkej tady, sousede. Hned jsem zpátky.“

Onikání: „Počkají tady, pan doktor. Hned jsem zpátky.“

Přehnaně vznešený tón: „Račte vyčkat mého návratu na tomto prkně.“

„Sousede“ může říkat i naprostým cizincům. U onikání stačí změnit tvar slovesa: počkají místo počkejte.

Jak postava hledá slovo

Koktání: „P-počkejte tady. To prkno je volné.“

Učednice se učí anglicky: “Wait by the … Steg. The jetty. I’ll bring the boat.” Vybaví se jí německé slovo pro molo; vzápětí najde anglické.

Věčná oprava: „Počkej tu minutku. Ne, co to povídám. Dvě.“

Jedno zachycené zadrhnutí stačí. Zbytek repliky patří tomu, co chce člověk říct.

Další levné triky: rytmus a stavba věty

Úsečné pokyny: „Stůj. Lano sem. Teď.“

Otázka na konci: „Počkáš na mě u sloupku, platí?“

Úřední obrat i mimo službu: „Beru na vědomí, že chceš nastoupit. Teď ještě vystoupíš.“

Přesnost na nesprávném místě: „Budu zpátky za tři minuty. Za čtyři, jestli zas uvázali dvojitý uzel.“

Kdy už slovní značka překáží?

Nechte NPC během minuty třikrát pozdravit hráče. Pokud třetí „sousede“ ruší víc, než pomáhá, schovejte ho až na důležitou repliku.

Bez průpovídky: čeho si kdo všimne?

Dvě převoznice najdou v prázdné lodi mokrou dětskou botu. Obě mluví obyčejnou češtinou.

Anna: „Jedna bota. Kde je druhá? Obejdi se mnou břeh.“
Běla: „Polož ji zpátky, jak byla. Kdo měl od rána klíč od loděnice?“

Anna v botě vidí dítě, které možná potřebuje pomoc. Běla v ní vidí stopu, kterou lze zničit. Postavu teď prozradí první otázka, i když jí přepíšeme všechna slova.

Jedna postava, dva posluchači

Běla potřebuje zjistit, kdo v noci odemkl loděnici. Ví, že na háku chyběl klíč. Neví, kdo ho vzal.

Před rychtářem: „Včera jste zamykal vy. V kolik jste klíč pověsil zpátky?“
Se synem o samotě: „Ukaž mi kapsy. Nejdřív mně.“

Pořád hlídá důkazy. Před rychtářem si musí získat právo ptát se; synovi poroučí, ale také mu nabízí náskok. Slovo nejdřív udělá obojí najednou.

Poznáte je i v jiné scéně?

V hostinci po zavírací době někdo zaklepe zevnitř na zamčenou komoru. Zmizela loď, bota i oslovení. Která z převoznic asi říká kterou větu?

A: „Odpověz mi ještě jednou. Můžeš dýchat?“
B: „Kdo tu komoru zamykal? Potřebuju s ním mluvit, než se to roznese.“
Odhalit autorský klíč

A je Anna: nejdřív ověřuje, zda je člověk v bezpečí. B je Běla: nejdřív hledá někoho, kdo ví, co se stalo. Jiný výklad obhajte slovem nebo otázkou z repliky.

První verze: postavy přednášejí zápletku

„Má dcera je nemocná a čekám na ranhojiče. Nemohu vás převézt, protože by ho neměl kdo přepravit.“
„Rozumím. Potřebuji na druhou stranu, tudíž vám pomohu.“

Vše podstatné už zaznělo. Co zbývá hráči zjistit? A na kterou část první věty vlastně reaguje druhá?

Druhá verze: předmět místo vysvětlení

Cestující: „Kolik za převoz?“
Převozník položí přes druhé sedátko složenou deku.
„To místo je zabrané.“
„Vždyť tu nikdo není.“
„Ještě ne.“

Deka dává hráči důvod položit otázku. Tři slova „To místo je zabrané“ popisují sedátko a současně odmítají nabídku.

Třetí verze: obrat v jediném oslovení

„To místo je zabrané.“
„Jdu od vaší dcery. Poslala mě pro doktora.“
Převozník stáhne deku. „Tak co tu ještě stojíš? Drž mi loď.“

Cestující začal jako zákazník a končí jako spojenec. Důkaz obratu není slovo „důvěra“: převozník mu podá lano.

Podmínka pro hru

Tuto odpověď nabídněte pouze tomu, kdo dceru skutečně potkal. Má-li hráč smět blufovat, napište také reakci na lež.

Dva lístky do kina: dvě verze

Porovnejte:

„Mám dva lístky do kina a nemám s kým jít,“ začervenal se David.
„No a,“ vychutnávala si ho.
„Myslel jsem, jestli bys, že bys, možná…“ koktal roztržitě.
„Že bych co?“ podívala se tázavě.
„Mohla možná jít se mnou?“ dodal si konečně odvahy.

„Mám dva lístky do kina a nemám s kým jít,“ řekl David.
„No a,“ řekla.
„Myslel jsem, jestli bys, že bys, možná…“ řekl roztržitě.
„Že bych co?“ řekla.
„Mohla možná jít se mnou?“ řekl.

Dva lístky do kina: co lze vypustit?

Nadužívání slova řekl je až chronickým problémem při přepisu dialogů.

Často je ale hledání synonym a opisů pro psaní dovětků pro čtenáře daleko rušivější, než opakování slova řekl (která se naučí čtenář rychle v podstatě nevnímat).

„Mám dva lístky do kina a nemám s kým jít,“ řekl David.
„No a,“ odvětila.
„Myslel jsem, jestli bys, že bys, možná…“
„Že bych co?“
„Mohla možná jít se mnou?“

Rytmus: proč „řekl“ někdy stačí

„Přijede?“ zeptal se netrpělivě cestující.
„Přijede,“ odpověděl nervózně převozník.
„Přijede?“
Převozník odmotá lano. Zase ho namotá.
„Říkal, že přijede.“

Přečtěte obě verze nahlas. V první popisujeme nervozitu. V druhé zdržení odpovědi a odkaz na cizí slib mění, nakolik převozníkovi věříme.

The Open University: Start writing fiction, oddíly Finding a voice a Reviewing and redrafting

Jak rozepsat hlas, když první věta nejde?

OpenLearn radí začít slovy „X řekl, že…“, napsat pár řádků a až potom začátek škrtnout. Zkusme to s učněm u přívozu.

Učeň říkal, že se v knize pasažérů nesmí škrtat. Když se splete, musí stránku opsat. Včera ji opisoval třikrát.
Pryč s úvodem. Co by řekl cestujícímu?

„Příjmení? Pomalu, prosím. Tuhle stránku už počtvrté opisovat nebudu.“

OpenLearn 2.3.3: Finding a voice

Která slova prozradí, kdo drží pero?

Cestující se nakloní nad knihu: „Moje jméno tam nepiš.“ Učeň má odmítnout. Přečtěte odpověď nahlas:

„Pravidla jsou pravidla. Výjimku udělat nemůžu.“

Mohla by totéž říct strážná u brány? Který detail patří právě člověku, který vede tuhle knihu?

Co kdyby odpověděl takhle?

„A co do té kolonky napíšu? Že mi na druhý břeh odplul klobouk?“

OpenLearn 3.1: Reviewing and redrafting

Jedna odpověď, dvě různá pokračování

Cestující položí na knihu minci. Chceme, aby hráč z učňovy odpovědi poznal, co ještě může zkusit.

A „Schovej si ji. Nadiktuj mi jméno. Nemusí být tvoje.“
B „Schovej si ji. Já tě znám, Anno.“

Ve které verzi má smysl zalhat? Ve které se spíš zeptáte, odkud vás zná?

Co se přepisem změnilo?

V A stačí vyplněná kolonka: hra musí umět přijmout falešné jméno. V B učeň poznal Annu: další replika může otevřít jejich společnou minulost.

OpenLearn 3.1: Reviewing and redrafting

Co lze vyškrtnout bez ztráty?

Z repliky „Já vám ty peníze nevezmu, protože čekám, než přijde ten doktor“ vzniklo „Peníze schovej. Až přijde doktor.“

Krátká verze zní jinak, ale změnila význam: čeká se s placením, nebo s odjezdem?

Přesnější střih

„Schovej to. Bez doktora loď neodvážu.“ Zůstalo odmítnutí i podmínka; zmizelo vysvětlování, které by si dva lidé na břehu nejspíš odpustili.

Rozhraní dialogu: starší příklady

Dříve

Rozhraní dialogu: novější příklady

Nyní

Volba na dialogovém kruhu

Změna je v zásadě jen kosmetická - jiný design, větší detail.

Jak číst polohu odpovědi

Změna je v zásadě jen kosmetická - jiný design, větší detail.

A to od let devadesátých.

Co prozrazuje rozhraní?

Změna je v zásadě jen kosmetická - jiný design, větší detail.

A to od let devadesátých.

Možnosti jsou obvykle seřazené dle agresivity (proč?), někdy s mechanickým označením vlivu / důležitosti.

Výhodná odpověď, nebo věrnost roli?

Doing (saying) the right thing conflict with being the right character (archetyp?).

Když mechanika přebije roli

Doing (saying) the right thing conflict with being the right character (archetyp?).

Mechanika > Roleplay

Jak rozvrhnout volby

  • Kombinujte emocionální a informační obsah (někdo je nadšený, někomu se líbíte a tak vám dá informace atp.) ALE zároveň je rozumné oddělit nutný dialog pro postup a volitelné info (dokreslení, historky, příběhy, nepovinné mise atp.)

  • Je lepší více větví s kumulativním následkem, než několik malých s drastickým

  • První volba co nejneutrálnější, extrémní dole

  • Klíčem je vytvořit MOŽNOSTI (plánovat, sestavit, pak napsat text)

  • Satisfactory choices

To, co chcete vy a co chce hráč se může značné lišit. Deal with it.

Zpět k vězňům: strom, nebo graf? 2/2

Zpět k problému s vězni.

Klasický dialog má tedy podobu stromu, obecně orientovaného grafu.

Dialog se nachází v nějakém stavu, hráč má na výběr z několika možností.

Možnosti přechodu (dialogu) jsou definovány předem autorem, je jich konečný počet. Není tedy možnost vybočit z předpřipravených kolejí vytvořených autorem dialogu.

Kdy jde o strom a kdy o cyklický graf?

The Intercept: dvě volby, jedna věta

Harris při výslechu řekne, že situace je obtížná. Na obrazovce jsou mimo jiné dvě různé možnosti:

Vyberte záměr a potom zkuste i druhý.

inkle: původní scénář, uzel disagree

Volba, kterou nabídka neprozradí 1/4

Řešení je u hráče, nikoli postavy (která má právě jen ty předpřipravené možnosti).

Umožnit uživateli vlastní volbu.

Volba, kterou nabídka neprozradí 2/4

Řešení je u hráče, nikoli postavy (která má právě jen ty předpřipravené možnosti).

Umožnit uživateli vlastní volbu.

Ale přitom neříct z čeho.

Volba, kterou nabídka neprozradí 3/4

Řešení je u hráče, nikoli postavy (která má právě jen ty předpřipravené možnosti).

Umožnit uživateli vlastní volbu.

Ale přitom neříct z čeho.

hint: Sheldon a troll

Volba, kterou nabídka neprozradí 4/4

Řešení je u hráče, nikoli postavy (která má právě jen ty předpřipravené možnosti).

Umožnit uživateli vlastní volbu.

Ale přitom neříct z čeho.

hint: Sheldon a troll

Wasteland 2: rozhraní rozhovoru

Vlastní klíčové slovo

Řešení je u hráče, nikoli postavy (která má právě jen ty předpřipravené možnosti).

Umožnit uživateli vlastní volbu.

Dialogový strom kombinovaný s možností zadat vlastní klíčové slovo.

Zork: textový příkaz

Zork (1977)

Albion: volba tématu

Příklady: Zork (1977), Albion (1995)

Wasteland 2 (Director’s Cut, 2015)

Témata rozhovoru v praxi

Příklady: Zork (1977), Albion (1995)

Wasteland 2 (Director’s Cut, 2015)

Albion: slovo v kontextu

Příklady: Zork (1977), Albion (1995)

Wasteland 2 (Director’s Cut, 2015)

Wasteland 2: slova jako možnosti

Příklady: Zork (1977), Albion (1995)

Wasteland 2 (Director’s Cut, 2015)

Čtyři podoby rozhovoru

Pro naši potřebu:

  • Lineární text bez možnosti volby

  • Komplexní dialogový strom (graf) např. Fallout 2
    - obsáhlý text ať už s volbou odpovědí, nebo klíčovými hesly, ale s volbou mezi nimi

  • Small talk
    - několikařádkový dialog / monolog

  • Click-response věty
    - monolog generické odpovědi

Small talk

Typicky několikařádkový dialog bez možnosti volby, nebo jen s velmi omezenou možností.

Slušné odpovědi bez konkrétního obsahu na podivné otázky cizince ve vesnici.

Odpovědi na otázky se často shodují, nebo jsou extrémně podobné. Vytváří dojem hloubky postav, jsou ale sdílené a podobné v daném sociálním kroužku.

  • Kde je hospoda?

  • Jste zdejší?

  • Neviděli jste tu dívku bez boty?

  • Zaveďte nás ke svému vůdci!

  • Tys ožratý!

Click-response a proximity věty

Typicky stručné odpovědi na pokus o navázání dialogu s nepodstatnou postavou.

Nemám čas, jsem v práci!

Ty ale smrdíš!

Generické odpovědi na otázky se často shodují, nebo jsou extrémně podobné, neměly by ale být pořád stejné. Sem patří i třeba zvuky zvěře, či prostředí.

Click-response a proximity věty

Pronášené i po přiblížení avatarem.

Ahoj Jindro!

Dokreslují scenérii.

Mohou být triviální reakcí postav na akce hráče.

Vytváří jednoduše silný dojem děje (např. Fallout 2).

Odkud pocházejí pojmy a ukázky

K perspektivě a řeči: B. Niederhoff: Focalization (The Living Handbook of Narratology); Nový encyklopedický slovník češtiny: Reprodukovaná řeč.

K tomu, co větou vykonáme a naznačíme: Stanford Encyclopedia of Philosophy: Pragmatics; Stanford Encyclopedia of Philosophy: Implicature.

Ke čtení a psaní: Jane Austen: Pride and Prejudice, kap. 1 (University of Virginia); The Open University: Start writing fiction, oddíly Finding a voice a Reviewing and redrafting.

Odkazy na herní ukázky jsou na příslušných slajdech. Všechny české scény s převozníkem jsou výukové autorské varianty.

Dílna: místo pro jednoho cestujícího

12 minut ve dvojici. Poslední člun odjíždí. Jedno místo je volné. Vy víte, že patří někomu, kdo ještě nedorazil. Cizí člověk nastupuje.

4 minuty: napište šest replik. Každý pisatel hájí zájem jedné postavy. Skrytý důvod se nesmí říct přímo v první replice.

4 minuty: nabídněte hráči dvě věty, které by skutečně mohl říct. Ke každé napište bezprostřední reakci NPC a jednu věc, kterou si hra zapamatuje.

4 minuty: sousední dvojice scénu přečte nahlas bez vysvětlování. Podle její reakce přepište jedinou větu.

Zápisník dvojice

Nic se neodesílá. Před zavřením stránky si text stáhněte.

Čtenářská zkouška a poslední přepis

Čtenář: „Když zaznělo ______, začal jsem si myslet, že postava chce ______.“

Hráč: „Zvolil jsem ______. Čekal jsem ______. Ve skutečnosti se změnilo ______.“

Autor: ponechte jednu repliku, která unesla obě čtení. Přepište jednu, u níž hráč čekal něco jiného. Přečtěte nahlas jen původní a novou verzi.

Obsah přednášky

Poznámky