← Zpět na přehled PVR
NI-PVR • Pokročilá virtuální realita

Vnímání virtuálního světa

Immersion a presence, smyslové vjemy člověka — zrak, sluch, hmat, propriocepce — a kinetóza a doporučení pro vývoj VR aplikací.

Petr Pauš
FIT ČVUT v Praze · verze 2026-10
Základní pojmy • Immersion vs Presence

Immersion a presence

Immersion (ponoření)

Objektivní technická vlastnost systému — jak moc technologie vytváří skutečný dojem reality pro lidské smysly.

  • Závisí na rozlišení displejů, zorném poli (FoV), latenci, přesnosti trackingu a haptice.
  • Lze ji měřit a specifikovat objektivně (Hz, ms, px, dB, stupně).
  • Čím vyšší immersion, tím snazší je dosáhnout pocitu presence.

Příklady složek immersion

FoV > 90° 90–120 Hz 6DoF tracking latence < 20 ms

Presence (přítomnost)

Subjektivní psychologický pocit — jak moc je vytvořena iluze skutečné přítomnosti ve virtuálním světě.

  • Immersion vytváří pocit presence, ale nezaručuje ho.
  • Cílem VR je co nejlepší presence — aby uživatel uvěřil, že je opravdu v jiném světě.
  • Slater rozlišuje place illusion („jsem tady“) a plausibility illusion („děje se to skutečně“); presence v čase kolísá.

Klíčová rovnice

Vyšší immersion ≠ zaručená presence. Rozbité, nekonzistentní nebo neplynulé prostředí dokáže zničit pocit presence i při špičkové technické kvalitě. Rozhoduje soulad smyslových vstupů a reakce světa na uživatele.

Presence • Typy přítomnosti

Tři typy přítomnosti

Prostorová přítomnost

spatial presence — pocit, že je člověk součástí virtuálního prostředí: „já jsem tady“.

  • Vlastní tělo a avatar.
  • Pohyb a orientace v prostoru.
  • Reakce světa na mé činy.

Příklad: stojím v místnosti, mohu se rozhlédnout a mám ruce.

Sociální přítomnost

social presence — pocit, že ostatní bytosti jsou také součástí VR a jsou skutečně přítomny.

  • Avataři a jejich neverbální projevy.
  • Oční kontakt a prostorový hlas.
  • Společná pozornost (joint attention).

Příklad: druhý avatar mě poslouchá, dívá se na mě a reaguje.

Ko-přítomnost

co-presence — pocit, že sdílíme stejný prostor a vzájemně o sobě víme.

  • Společný referenční rámec a sdílené objekty.
  • Vzájemné vnímání a reakce v reálném čase.
  • Důvěra, že druhý vidí totéž co já.

Příklad: podáváme si virtuální předmět a oba ho vidíme na stejném místě.

Pozor na terminologii: „environmentální přítomnost“ není standardní kategorie. Reakci světa na uživatele lépe vystihuje plausibility illusion; v literatuře se proto setkáte hlavně s spatial presence, social presence a co-presence. Všechny složky se vzájemně posilují.

Presence • Proč na ní záleží

Benefity nejlepšího pocitu přítomnosti

Psychologické a behaviorální dopady

  • Větší zapojení, vzrušení a spokojenost — přirozené prožívání.
  • Lepší reakce na události ve VR — mozek reaguje, jako by byly reálné.
  • Lidé se chovají víc jako v reálném světě: např. lidé, kteří se bojí výšek skutečně, se bojí i ve VR.
  • Přirozenější komunikace — podobné reakce jako s lidmi v realitě.

Kde to má reálný dopad

Terapie fobií, výcvik záchranářů, nácvik rizikových procedur, měkké dovednosti a školení, kde je potřeba vyvolat autentickou emoční reakci.

Jak dosáhnout vysoké presence?

  • Co nejvíce vjemů — zrak, sluch, hmat, propriocepce.
  • Sociální interakce — avataři reagují věrohodně.
  • Prostředí musí reagovat na uživatele v reálném čase.
  • Virtuální tělo (avatar) — pocit ztotožnění s tělem.
  • Realističnost — fyzika, zvuk a stíny odpovídají realitě.

Příklad z praxe: ve VR terapii akrofobie pacienti uvádějí strach a fyziologické reakce (tep, pocení) stejně jako u skutečné výšky — právě díky dostatečné presence lze bezpečně trénovat zvládání úzkosti.

Presence • Případová studie

Příklad: chůze a jáma

Experimentální setup

  • Trénovací místnost a místnost s jámou — fyzicky bezpečná, virtuálně ohrožující.
  • Pohyb normální chůzí — plná fyzická lokomoce v prostoru.
  • Rychlé sledování pozice — vysoká frekvence aktualizace a minimální latence trackingu.
  • Hmatová odezva — fyzické okraje jámy a zdi.

Cíle experimentu

  • Nést objekt kolem jámy bez pádu.
  • Házet míčky na terče na protilehlé stěně.
Schéma laboratoře: trénovací místnost a místnost s jámou
Místnost s jámou a cílovými terči
Účastník s HMD a tracking systémem v laboratoři
Účastník s HMD a trackingem

Klíčové zjištění

Díky přesné poloze a hmatové odezvě bylo dosaženo mnohem lepšího ponoření do VR — účastníci obcházeli okraj jámy opatrněji a někteří odmítali přejít.

▶
Pit demo — virtuální jáma (YouTube)
youtube.com/watch?v=VVAO0DkoD-8
▶
Walk across the pit — průchod kolem jámy (YouTube)
youtube.com/watch?v=4M92kfnpg-k
Měření • Subjektivní a objektivní metody

Jak měřit míru ponoření a přítomnosti

Subjektivní metody

Měření je velmi subjektivní a mezi odborníky stále není jednotný konsenzus.

  • Následný dotazník: IPQ (iGroup Presence Questionnaire) nebo Witmer a Singer (1998) — standardizované nástroje pro měření presence.
  • Posuvník přímo ve VR podle aktuálního pocitu — průběžné hodnocení.
  • Rozhovory a kvalitativní analýza verbálních reakcí.
  • SSQ (Simulator Sickness Questionnaire) a VRSQ pro míru nežádoucích účinků; FMS je rychlá jednopoložková škála kinetózy.

Objektivní metody

  • Chování: reflexy, leknutí na neočekávaný podnět, odhad nebezpečí.
  • Fyziologické ukazatele:
    • tep (HR) a variabilita tepu (HRV)
    • vodivost kůže (EDA / galvanic skin response)
    • průměr zornice, teplota periferií, dýchání
  • Behaviorální metriky: vzdálenost od okraje, rychlost a plynulost pohybu, chybovost, doba plnění úkolu.

Praktický závěr

Neexistuje jediná „správná“ metrika. Nejlepší praxe kombinuje dotazník s fyziologií a pozorováním chování — každá metoda zachycuje jinou část zážitku.

Měření • Fyziologická odezva

Fyziologická měřítka: tep jako metrika presence

Proč právě tep?

  • Podle výzkumu koreluje tep s odpověďmi z dotazníku (UNC Chapel Hill; Meehan et al., 2002) — fyziologie odpovídá tomu, co lidé uvádějí.
  • Tep se zvýší s lepším FPS a s hmatovou zpětnou vazbou (prkno, zdi).
  • Je to nenápadná, levná a kontinuální metrika — lze měřit bez přerušení zážitku.

Jak to funguje

Autonomní nervový systém reaguje na pocit ohrožení nebo vzrušení — srdce zrychlí. Čím silnější je presence, tím silnější je i fyziologická odpověď. Měříme změnu tepu vůči klidové baseline, ne absolutní hodnotu.

Graf změny tepové frekvence s fyzickou hranou a bez ní
Změna tepu: bez fyzické hrany 4,9 vs. s fyzickou hranou 7,6 tepů/min (Δ 2,7; p < 0,05)
Graf změny tepové frekvence v závislosti na snímkové frekvenci
Změna tepu v závislosti na snímkové frekvenci scény
Smysly • Vjemy a VR

Vjemy a VR

Člověk vnímá svět pomocí smyslů

  • Klasické smysly: hmat, zrak, sluch, čich, chuť.
  • Další smysly: poloha těla, rovnováha, zrychlení, teplota, žízeň, hlad.
  • Vnímání se skládá ze dvou procesů:
    • vnímání okolí — získání informací smysly,
    • následný pocit — vyhodnocení informací mozkem.

Příklad: Birdly (ptačí let)

  • Obraz — VR pohled z perspektivy ptáka.
  • Vítr — proudění vzduchu úměrné rychlosti letu.
  • Pohyb a hmat — fyzická plošina reaguje na pohyby rukou.
  • Zvuk — prostorový zvuk větru a terénu.
Instalace Birdly: člověk na pohyblivé plošině s HMD a ventilátory
Birdly — multisenzorická simulace letu ptáka
▶
Birdly — ukázka letu (YouTube)
youtube.com/watch?v=JApQBIsCK6c
Smysly • Strategie pro VR

Lidské vnímání: porozumět a stimulovat

1

Porozumět

Nutné přesně zjistit, jak člověk vnímá svět pomocí svých smyslů — jaké podněty registruje, jak je zpracovává a kde jsou hranice jeho vnímání (rozlišení, zorné pole, latence, frekvence).

2

Stimulovat lidské vjemy

Vytvořit technické řešení tak, aby co nejvíce ošálilo lidské smysly — displeje, optika, prostorový zvuk, haptika a tracking musí odpovídat tomu, co mozek očekává.

Dva směry zpracování: bottom-up (data ze smyslů) a top-down (očekávání a zkušenosti mozku). VR funguje nejlépe, když jsou oba směry v souladu — scéna musí vypadat a chovat se tak, jak mozek předpokládá.

Smysly • Multisenzorická integrace

Jak mozek skládá smysly dohromady

Bayesovské vážení podle spolehlivosti

  • Mozek kombinuje smysly podle toho, který je v dané situaci přesnější — spolehlivějšímu zdroji dává větší váhu (Ernst & Banks, 2002).
  • Vizuální dominance: zrak často „přetahuje“ lokalizaci zvuku — ventriloquism effect (Alais & Burr, 2004).
  • McGurk efekt: pohyb rtů mění slyšenou slabiku (např. „ba“ vs. „ga“).

Časové okno integrace

Audio-vizuální synchronie je tolerována v řádu desítek ms. Větší rozptyl vede k rozpadu iluze — mozek přestane vnímat zvuk a obraz jako jednu událost.

Rubber hand illusion

Synchronní vizuálně-hmatická stimulace změní pocit vlastnictví ruky — mozek přijme gumovou ruku za svou (Botvinick & Cohen, 1998). Stejný princip funguje u avatarů a full-body trackingu.

Důsledek pro VR a AR

  • Nestačí stimulovat každý smysl zvlášť — vstupy musí být prostorově i časově konzistentní.
  • Slabší smysl lze kompenzovat silnějším, ale nesoulad je nápadnější než absence smyslu.
  • V AR může vizuální kotevní bod „přetáhnout“ i lokalizaci zvuku a hmatu.
Smysly • Neurální zastoupení

Relativní důležitost smyslů

Podíl na mozkové kůře

  • Zrak: ~30 % mozkové kůry — dominantní smysl pro orientaci v prostoru.
  • Hmat: ~8 % — velmi důležitý pro interakci s prostředím.
  • Sluch: ~2 % — klíčový pro lokalizaci zvuků v prostoru.
  • Čich: < 1 % — ve VR nejhůře simulovatelný smysl.

Další smysly (mimo klasických pět)

propriocepce kinestézie vestibulární systém teplota žízeň a hlad

Tyto smysly jsou pro VR často důležitější než čich a chuť — určují, zda se uživatel cítí být součástí světa a zda se necítí špatně.

Mapa mozku se znázorněním oblastí pro zrak, sluch, hmat, chuť a čich
Kortikální zastoupení jednotlivých smyslů

Implikace pro vývoj

Priorita investic do smyslové stimulace: zrak → hmat → sluch. Nesoulad mezi vestibulárním systémem a zrakem však i při skvělé grafice způsobuje kinetózu.

Zrak • Anatomie a fyzika

Zrak: anatomie oka a vizuální vstup

Jak oko funguje

Vizuální vstup je převáděn na elektrochemické signály pro mozek:

  • Světlo prochází rohovkou a čočkou na sítnici.
  • Sítnice obsahuje dva typy fotoreceptorů:
    • Tyčinky — vnímají kontrast a fungují při nízkém osvětlení.
    • Čípky — barevné vidění, koncentrované v fovei.
  • Slepá skvrna — místo, kde z oka vystupuje zrakový nerv.

Počty fotoreceptorů

~125 M tyčinek ~5 M čípků

Tyčinky převažují na periferii, čípky ve fovei. Tento nepoměr vysvětluje, proč detaily vidíme jen v úzkém centrálním poli.

Anatomický řez lidským okem s popisky: rohovka, čočka, sítnice, fovea, zrakový nerv
Anatomie oka — cesta světla k sítnici
Zrak • Zorné pole

Lidské zorné pole

Rozsah vidění

  • Monokulárně: přibližně 160° horizontálně (temporálně ~100°, nazálně ~60°).
  • Binokulárně: přibližně 200° horizontálně; stereoskopický překryv ~120°.
  • Vertikálně: přibližně 120–135° podle zdroje (nahoru ~50–60°, dolů ~70–75°).
  • Periferní vidění: snížená barevná citlivost a rozlišení; periferie je citlivá především na pohyb a kontrast.

Důsledek pro HMD

Běžné headsety nabízejí kolem 100–110° — zhruba polovinu lidského zorného pole. Uživatel má pocit „kukátkového efektu“ a vnímá černé okraje. Proto se výrobci snaží FoV zvětšovat a okraje alespoň opticky potlačit.

Diagram zorného pole hlavy s úhly 50, 25, 70, 30 a 15 stupňů
Vertikální a horizontální limity zorného pole
Binokulární překryv zorných polí levého a pravého oka
Překryv obou očí — oblast stereoskopického vidění
Zrak • Vergence a akomodace

Pohyby očí (vergence) a akomodace

Dva mechanismy zaostření

  • Akomodace — změna zakřivení čočky oka pro zaostření na různé vzdálenosti (pomocí ciliárního svalu).
  • Vergence — sbíhavání a rozbíhání očních bulbů / zorných os: konvergence při pohledu na blízký předmět, divergence při pohledu do dálky.

V realitě jdou ruku v ruce

Když se díváme na objekt v určité vzdálenosti, oči se současně stočí (vergence) a zaostří (akomodace) na stejnou vzdálenost. Mozek tento svazek používá jako silný signál hloubky.

Ve VR se ale rozpojí

Oči konvergují k virtuálnímu objektu, ale čočka zaostřuje stále na pevný displej. Vzniká vergence–accommodation conflict.

Srovnání vergence a akomodace: stereopsis, binocular disparity, retinal blur
Vergence (okulomotorické) vs. akomodace (fyziologické) zaostření
Zrak • Vergence-Accommodation Conflict

Nesoulad vergence a akomodace (VAC)

Co se děje v HMD

  • V realitě vergence i akomodace odpovídají stejné vzdálenosti.
  • Ve VR se mohou lišit: zaostříme na displej, ale chceme vidět objekt „za displejem“.
  • Výsledkem je rozmazanost jinde, než mozek očekává.

Možné důsledky

Vizuální diskomfort, únava očí, nevolnost, dvojité vidění, bolesti hlavy a u dětí i riziko ovlivnění vývoje zrakového systému při dlouhém používání.

Schéma rozdílu mezi vergencí a akomodací v reálném světě a na 3D displeji
Reálný svět vs. 3D displej (Marty Banks, UC Berkeley)

Moderní řešení

  • Varifokální displeje — ohnisko se mění podle pohledu.
  • Light-field displeje — správné světelné pole pro každý bod.
  • Eye tracking + foveated rendering (Apple Vision Pro) zlepšuje ostrost a výkon, ale VAC neodstraňuje — běžné HMD mají pevnou ohniskovou rovinu.
Zrak • Rozlišovací schopnost

Rozlišovací schopnost oka

Kolik detailů oko rozezná

  • Běžná rozlišovací schopnost: asi 1 úhlová minuta (1/60 stupně).
  • Maximum: přibližně 0,5 úhlové minuty za ideálních podmínek.
  • Ovlivňuje schopnost vidět detaily, oddělit blízké objekty a rozpoznat tvar.

Co to znamená pro VR

Ostrost displeje se udává v PPD (pixelech na stupeň). Pro „nerozlišitelné“ pixely potřebujeme zhruba 60 PPD. Podle třídy zařízení dnes: Quest 3 ~25 PPD, Vision Pro ~34–40 PPD, Varjo XR-4 a Pimax Crystal ~40–50+ PPD.

Snellenova optotypová tabulka s řádky 20/200 až 20/20
Snellenova tabulka — standardní test zrakové ostrosti
Zrak • Intenzita světla

Intenzita světla a dynamický rozsah

Oko zvládne obrovský rozsah

  • Tyčinky v oku vnímají intenzitu světla a jsou aktivní i při velmi slabém osvětlení.
  • Lidské oko má celkový adaptační rozsah přibližně 109 : 1 (~30 EV) — od hvězdné oblohy po slunečné poledne.
  • Simultánní dynamický rozsah jedné scény je však jen ~104–105 : 1 (~14–17 EV).
  • Přizpůsobení (adaptace) trvá od zlomku sekundy po desítky minut.

Limit displejů

LCD panely dosahují kontrastu řádově 1 000 : 1, OLED výrazně více, ale stále mnohem méně než oko. Scény s prudkým přechodem světla a stínu proto ve VR působí plošně — pomáhá HDR, tone mapping a pečlivé nasvícení scény. U HMD je navíc klíčový absolutní jas v cd/m².

Tabulka luminance různých zdrojů světla a počtu fotonů na receptor
Luminance běžných scén — od papíru při hvězdném svitu po papír v přímém slunci
Zrak • Stereoskopie a IPD

Stereoskopické vidění a IPD

IPD a binokulární paralaxa

  • IPD — vzdálenost mezi zornicemi: 5 až 7,5 cm (průměr kolem 6,3 cm); rozsah se individuálně liší (děti, ženy).
  • HMD musí mít nastavitelné IPD — například Quest 3 v rozsahu 58–71 mm.
  • Každé oko vidí mírně jiný obraz — horizontální posun odpovídá IPD.
  • Mozek spojuje dva obrazy do jednoho 3D vjemu s hloubkou (stereopsis).

IPD v HMD — proč záleží

  • IPD musí odpovídat realitě uživatele: nesprávné IPD způsobuje dvojité vidění, únavu a dezorientaci.
  • Nastavitelné IPD (fyzicky nebo softwarově) je kritickým požadavkem pro dlouhodobé používání.
Schéma IPD, konvergenčního úhlu a paralaxy mezi levým a pravým obrazem
IPD, konvergenční úhel a obrazová paralaxa
Zrak • Hloubkové vjemy

Vnímání hloubky

Několik nezávislých vodítek

Člověk využívá několik způsobů, jak zjistit hloubku — mozek je kombinuje:

  • Stereoskopický (binokulární) — rozdíl mezi obrazy obou očí (horizontální posun).
  • Monokulární:
    • zaostření (akomodace),
    • relativní velikost,
    • stíny a perspektiva,
    • překrývání objektů (okluze),
    • pohybová paralaxa (motion parallax).

Stereoskopie je nejdůležitější

V blízkém prostoru je stereopsis nejpřesnější; nad ~10 m přebírají monokulární vodítka. Špatná stereobáze vede k chybám v odhadu vzdáleností — ve VR častý problém.

Diagram monokulárního, stereoskopického vidění a disparity mapy
Levý a pravý obraz → disparitní mapa → hloubka

Pozor na konflikt vodítek

Ve VR se mohou binokulární a monokulární vodítka rozcházet — například velikost objektu neodpovídá jeho vzdálenosti. Mozek pak „přepne“ na jiné vodítko a vjem hloubky se rozpadne.

Zrak • Parametry vs. HMD

Vlastnosti zraku a srovnání s HMD

Parametry lidského oka

  • Rozlišení v prostoru: ~1 úhlová minuta (20/20); maximum ~0,5′.
  • Zorné pole: ~160° monokulárně, ~200° binokulárně, ~120° stereoskopický překryv.
  • Rozlišení oka: ~576 MP je popularizační odhad, nikoli měřená hodnota.
  • Časové rozlišení: ~50–90 Hz podle jasu, kontrastu a excentricity (flicker fusion).
  • Barvy: CIE xyY; gamut displeje je menší než gamut oka.
  • Zaostření: ~10 cm až ∞ u mladých; s věkem se blízký bod zvětšuje (presbyopie).

Moderní headsety (rok uvedení)

Quest 3 (2023): 2064×2208/oko, ~110°, 90–120 Hz, ~25 PPD.
Vision Pro (2024): ~3660×3200/oko (odhad; Apple uvádí 23 MP celkem), ~100°+, 90/96/100 Hz, ~34–40 PPD.
PSVR 2 (2023): 2000×2040/oko, ~110°, 90–120 Hz.
Varjo XR-4 (2023): 3840×3744/oko, ~120°×105°, 90 Hz, ~51 PPD.

Tabulka srovnání lidského oka a HTC Vive: FoV, stereo překryv, rozlišení, pixely, obnovovací frekvence
Lidské oko vs. HTC Vive (2016) — historické srovnání
CIE xyY chromatický diagram s vlnovými délkami 460 až 620 nm
CIE xyY — gamut barev, které oko rozezná

Rozlišení se každou generací zlepšuje, ale plná retinální ostrost (~60 PPD) zatím není dosažena. FoV zůstává hlavním omezením.

Sluch • Frekvence a lokalizace

Sluch: slyšitelné frekvence a lokalizace

Základní parametry

  • Slyšitelné frekvence: ~20 Hz–20 kHz (u mladých až ~22 kHz); horní hranice s věkem klesá.
  • Běžná konverzace: ~60 dB SPL; městský provoz ~70–85 dB; 80–90 dB je již hlasité prostředí.
  • Lokalizace zdroje: dvě uši dokážou zaměřit zvuk v prostoru díky ITD a ILD.

Tři souřadnice lokalizace

azimut (vlevo–vpravo) vzdálenost výška (nahoru–dolů)

Lokalizace funguje díky rozdílu času a intenzity zvuku v každém z uší.

Audiogram: prahy slyšitelnosti, křivky stejné hlasitosti a oblast řeči
Audiogram — práh slyšení, řeč a křivky stejné hlasitosti
Hlava s vyznačením azimutu, vzdálenosti a výšky zdroje zvuku
Souřadnice zdroje zvuku: azimut, vzdálenost, výška
Sluch • Azimut a ITD/ILD

Odhad azimutu

Dva hlavní mechanismy

  • ITD (rozdíl času příchodu) — zvuk dorazí k bližšímu uchu dříve. Dominuje pro nízké frekvence; mozek z rozdílu vypočítá azimut.
  • ILD (rozdíl intenzity) — hlava tvoří akustický stín, takže zvuk z jedné strany je v bližším uchu hlasitější. Dominuje pro vysoké frekvence.
  • Maximální časový rozdíl je kolem 0,6–0,7 ms — velmi jemná informace.

Kde to selhává

Pro zvuky přesně vpředu a vzadu vzniká cone of confusion — stejný čas i intenzita. Mozek je rozliší podle drobných spektrálních změn způsobených tvarem ucha.

Schéma šíření zvukové vlny k hlavě: zvuk dorazí k jednomu uchu dříve a hlasitěji
Zvuk dorazí k bližšímu uchu dříve a hlasitěji
Geometrické schéma hlavy s úhlem theta a dráhovým rozdílem a sin theta
Dráhový rozdíl a sin θ mezi ušima
Sluch • HRTF

Odhad výšky zdroje: HRTF

HRTF — head-related transfer function

  • Tvar vnějšího ucha a hlavy ovlivňuje, které frekvence se k bubínku dostanou.
  • S výškou zdroje se mění zastoupení frekvencí — mozek z toho určí, zda zvuk přichází shora, nebo zdola.
  • HRTF je individuální — tvar uší se mezi lidmi liší.

Praxe ve VR

  • Personalizované HRTF — naskenování uší uživatele zlepšuje přesnost lokalizace.
  • Ambisonics — prostorový zvuk pro scénu, HRTF pro render do sluchátek.
  • Reverberace — odrazy od prostředí dodávají informaci o vzdálenosti a velikosti místnosti.
Grafy HRTF: rozdíl úrovně v závislosti na frekvenci pro zdroj 40 stupňů nad uchem, v rovině ucha a 40 stupňů pod uchem
HRTF: spektrální změny podle výšky zdroje
Sluch • Přesnost lokalizace

Přesnost lokalizace zvuku

Kde jsme přesní a kde ne

  • Azimutově nejpřesnější zepředu: chyba ~1–3°.
  • Největší chyby: v předozadní ose a ve výšce (front-back confusion), zejména bez individuální HRTF.
  • Front-back záměny: v literatuře se liší; často 10–30 %, u neindividuálních HRTF vyšší.

Jak lokalizaci zlepšit

  • Použít personalizované HRTF místo prostého stereo panoramatu.
  • Respektovat pohyb hlavy — zvuk se musí přepočítávat v reálném čase.
  • Přidat reverberaci a odrazy — dodají informaci o vzdálenosti.

Proč je to pro VR důležité

  • Zvukové navigační pokyny musí být dlouhé a směrově výrazné — krátký „píp“ zezadu nemusí být lokalizován správně.
  • Záměna vpředu/vzadu se projeví hlavně ve sluchátkách bez HRTF.
  • Pomáhá pohyb hlavy — mozek lokalizaci upřesňuje drobným otáčením.

Praktické doporučení

Pro kritické zvuky (výstrahy, dialog) použijte prostorový zvuk + vizuální potvrzení. Nikdy nespoléhejte pouze na sluch, pokud jde o bezpečnost nebo orientaci.

Hmat • Kůže a haptika

Hmat: kůže jako senzorický orgán

Kůže — největší a nejtěžší orgán

  • Plocha kůže: až 1,7 m2.
  • Nervy nejsou rovnoměrně rozmístěny — hustota se dramaticky liší podle místa na těle.
  • Prostorové rozlišení hmatu:
    • bříška prstu: ~2–3 mm (velmi přesné),
    • předloktí: ~35 mm, záda: ~39 mm, lýtko: ~45 mm.
  • Test dvou bodů: minimální vzdálenost dvou dotyků, které rozeznáme jako samostatné; je to psychofyzikální metoda, ne přímá míra prostorového rozlišení.

Haptika ve VR

Vibrace v ovladačích, vesty, rukavice a pasivní haptika. Receptory: Merkel (tlak), Meissner (klouzání), Ruffini (protažení), Pacinian (vibrace ~200–300 Hz).

Tabulka prahové vzdálenosti dvou bodů pro jednotlivé části těla
Práh rozlišení dvou bodů podle části těla
Test dvou bodů na dlani pomocí dvou hrotů
Test dvou bodů — rozlišíme jeden dotyk, nebo dva?
Smysly • Propriocepce a kinestézie

Propriocepce a kinestézie

Propriocepce

Smysl pro polohu kloubů a částí těla bez vizuální kontroly.

  • Například se dokážeme dotknout nosu se zavřenýma očima.
  • Přesnost je vyšší v distálních kloubech (prsty, zápěstí) než v proximálních (rameno, kyčel).
  • Cílení je přesné řádově na centimetry; ±8 cm závisí na metodě a populaci.

Kinestézie

Smysl pro pohyb kloubů a svalové napětí.

  • Cit pro stahující se a natahující se svaly.
  • Pomáhá s odhadem síly a jejím dávkováním.
  • Klíčová pro věrohodné uchopování a manipulaci s objekty.

Význam pro VR

  • Synchronizace avatara s reálným pohybem.
  • Full Body Tracking pro přesnější tělesné schéma.
  • Ownership, agency a self-location — tři složky embodimentu.
  • Rubber Hand Illusion — mozek přijme virtuální ruku za vlastní.

Vestibulární systém

Vnitřní ucho snímá lineární a rotační zrychlení. Právě nesoulad vestibulárního a vizuálního vstupu způsobuje kinetózu — viz následující slide.

Smysly • Embodiment

Tělesné vlastnictví a embodiment

Tři složky embodimentu (Kilteni et al., 2012)

  • Ownership — „toto tělo / tato ruka je moje“.
  • Agency — „já jsem příčinou toho, co se děje“.
  • Self-location — „jsem tady“, moje tělo je v tomto prostoru.

Co embodiment posiluje

Bottom-up vodítka: visuomotorická a visuotaktilní synchronie, first-person perspektiva a kontinuita těla. Top-down vlivy: body schema, vzhled avatara, očekávání a kulturní normy.

Co ho oslabuje

  • Zpoždění avatara a nesoulad pohybu.
  • Nesoulad proporcí a chybějící části těla.
  • Přepnutí perspektivy nebo teleport bez vizuální návaznosti.

Demonstrace a důsledky

  • Rubber hand illusion, full-body illusion (Lenggenhager et al., 2007), virtuální zrcadlo.
  • Proteus Effect (Yee & Bailenson, 2007): vzhled avatara mění chování uživatele.
  • Věrná synchronizace zvyšuje presence; nedůvěra v tělo ji snižuje.
VR Technologie • Stimulace smyslů

Stimulace smyslů technologií

Jak technologie stimuluje smysly

  • Simulovat výstup — vytvořit virtuální 3D scénu.
  • Zobrazit pomocí HMD — HMD stimuluje zrak; propriocepci stimuluje až tracking a synchronizace avatara.
  • Prostorový zvuk — sluchátka s HRTF stimulují sluch.
  • Haptická zpětná vazba — ovladače, vesty a rukavice stimulují hmat.
  • Fyzický pohyb — chůze a pohyblivé platformy stimulují vestibulární systém a propriocepci.
Schéma řetězce: vizuální simulace, 3D grafika, HMD, zrakový systém, mozek
Řetězec: simulace → grafika → HMD → oko → mozek
Smysl Technologie
Zrak HMD, foveated rendering, eye tracking
Sluch Spatial audio, HRTF, ambisonics, Doppler
Hmat Vibrace, vesty, rukavice, pasivní haptika
Propriocepce 6DoF tracking, full body tracking
Vestibulární Fyzická lokomoce, pohyblivé platformy

Smysly mimo mainstream

Čich — experimentální čichové displeje.
Chuť — galvanická stimulace jazyka.
Teplota — termoelektrické moduly v pokročilých rukavicích.
AR — mapování reálného prostoru (SLAM) doplňuje tracking.

Kinetóza • Senzorický konflikt

Co když smysly nepasují k sobě?

Nemoc z pohybu (kinetóza)

  • Prevalence se v literatuře liší řádově 20–80 % podle obsahu, délky, populace a zkušenosti; 20–30 % je spíše dolní odhad.
  • Smysly neodpovídají situaci:
    • podle zraku se hýbeme,
    • podle vestibulárního aparátu stojíme na místě.
  • Podle sensory-conflict / poison teorie mozek konflikt vyhodnocuje jako možnou otravu. Jde o jednu z teorií; alternativy jsou posturální nestabilita (Riccio & Stoffregen, 1991) a rest frame (Keshavarz & Hecht, 2011).

Typické projevy

Nevolnost, studený pot, závrať, bolesti hlavy, ospalost. Obvykle nastupují po několika minutách a mohou přetrvávat i po sundání headsetu.

Schéma: mozek porovnává vestibulární a vizuální vstup; shoda vede k habituaci, neshoda ke kinetóze
Mozek porovnává vstupy; nesoulad → kinetóza
Kinetóza • Prevence

Jak omezit kinetózu

Návrhová a technická opatření

  • Lepší návrh VR systému — přirozenější pohyb ve scéně.
  • Lepší výkon — menší latence trackingu, vyšší FPS.
  • Rest frame — kokpit letadla, okno auta, podlaha, horizont.
  • Diskrétní virtuální nos — stabilní referencia v centru pohledu.
  • Komfortní režimy — teleport, snap turn, FOV vignette (zúžení periferního pole během pohybu).

Jak testovat komfort

  • Zařadit do testování i citlivé uživatele — nejen zkušené hráče.
  • Měřit SSQ před a po relaci, nabídnout krátké přestávky.
  • Nabídnout volbu režimu pohybu a možnost kdykoliv skončit.
Stereoskopický pohled na horskou dráhu s virtuálním nosem ve spodní části obrazu
Virtuální nos jako stabilní záchytný bod

Výzkum Purdue University

Diskrétní virtuální nos ve středu zorného pole snížil kinetózu přibližně o 13,5 % (Whittinghill et al., Purdue). Funguje jako stabilní rest frame.

Pro citlivé uživatele

Nabídněte teleport místo plynulého pohybu, snap turn po 30–45° a možnost vypnout vertikální pohyb kamery.

Technické požadavky • Pět zásad

Pět zásad dobrého ponoření do VR

Technické minimum

  • 1. Rychlost zobrazení: 90 Hz je doporučené minimum (ideálně 120 Hz); 72 Hz může být přijatelné, ale u citlivých uživatelů zvyšuje riziko.
  • 2. Optika: zorné pole > 90°, dobrá kalibrace a zaostření HMD.
  • 3. Sledování pohybu: 6DoF, 360° rozsah, přesnost řádově sub-cm (high-end Lighthouse pod 1 mm), žádné rušení signálu.
  • 4. Rozlišení: dnes min. ~2000×2000 px/oko (Quest 3 2064×2208; Vision Pro ~3660×3200).
  • 5. Latence: cíl < 20 ms motion-to-photon; práh je individuální a závisí na obsahu.

Klíčové hodnoty

90 Hz < 20 ms 6DoF

Motion-to-photon je doba od pohybu hlavy po zobrazení nového snímku. 20 ms je návrhový cíl; nad touto mezí roste riziko nevolnosti, ale práh je individuální. Pomáhá reprojection/timewarp a late latching.

Pozor na kompromisy

Stabilních 90 FPS je vždy lepší než efektní scéna, která občas spadne na 50 FPS. Konzistence je důležitější než maximální detail.

Rozpočet latence: 90 Hz = 11,1 ms na snímek, 120 Hz = 8,3 ms. Tracking, render, kompozice i zobrazení se musí vejít do 20 ms — šetřete výkon foveated renderingem a instanced stereo.

Optika • Úprava HW pro oči

Úprava HW pro oči

Problémy, které musí optika řešit

  • Zkreslení obrazu — čočka zvětšuje a zakřivuje obraz, software ho musí předzkreslit (barrel/pincushion).
  • Chromatická aberace — různé vlnové délky se lámou různě, okraje duhově zabarvují.
  • Fresnelova čočka — tenká a lehká, ale vytváří „god rays“ a snižuje ostrost na okrajích.
  • Pancake čočky — tenčí a ostřejší, ale méně světelné.
  • Další artefakty — eye relief, pupil swim, mura, screendoor efekt (SDE) a glare; řešením jsou dioptrické vložky a kalibrace.

Kalibrace je součást produktu

Správné IPD, zaostření a poloha headsetu ovlivňují ostrost i komfort. Aplikace by měla uživatele provést kalibrací a upozornit na nesprávné nasazení.

Řez Fresnelovou čočkou a klasickou spojnou čočkou
Fresnelova čočka (1) vs. klasická čočka (2)
Mřížka pro kalibraci optického zkreslení v HMD
Kalibrační mřížka — zkreslení a geometrie optiky
AR • Optika, registrace a okluze

Vnímání v AR: co se mění proti VR

Optika a zobrazení

  • OST (optical see-through) — reálný svět vidíme přímo přes průhledový displej.
  • VST (video see-through) — kamery snímají realitu a displej ji zobrazuje; snazší okluze, ale vyšší latence.
  • Černá není černá — u OST je průhledná; jas a kontrast závisí na okolním světle.
  • Okluze — bez ní virtuální objekt „plave“ před realitou a ztrácí hloubku.
  • FoV a eye box, VAC s pevnou ohniskovou rovinou, eye glow z IR osvětlení.

Kalibrace

Camera-to-display alignment, distorze, chromatická aberace a rozdíly mezi jednotlivými kusy hardware.

Prostor a registrace

  • SLAM a anchoring — plane detection, feature points, anchors; při dlouhém používání vzniká drift.
  • Registrace — chyba v řádu mm až cm se projeví „swimmingem“ virtuálních objektů.
  • Hloubková vodítka — stereo, motion parallax, okluze, stíny a perspektiva musí souhlasit.
  • Osvětlení — odhad prostředí, konzistence stínů a odrazů.

Design a bezpečnost

  • Chůze s AR, překážky a inattentional blindness.
  • Kontrast, velikost textu, barvy a titulky — přístupnost je součást návrhu.
  • Prostorový zvuk musí odpovídat vizuální poloze; venku ho maskuje hluk.
Doporučení pro vývoj • Virtuální svět

Doporučení pro vývoj: virtuální svět

Měřítko a geometrie

  • Rozměrové jednotky musí odpovídat realitě — dveře 2,1 m, stůl 0,75 m.
  • Objekty by neměly mít chybějící části — otevřená geometrie narušuje presence.
  • Hubené objekty (listy, dráty) mohou dělat problémy kvůli různým úhlům pohledu.

Pohyb a výkon

  • Implementovat pohyb dobře — výtah je lepší než schody.
  • Snížit komplexitu scény, aby neklesalo FPS.
  • Zabránit pohybu mnoha objektů — jinak vzniká pocit, že se hýbe sám uživatel.

Prostor a ergonomie

  • Interaktivní prvky do peripersonálního prostoru — heuristicky ~0,5–1,2 m, tedy přibližně na dosah ruky.
  • Důležitý obsah v kuželu ±15° vertikálně a ±30° horizontálně.
  • Vyvarovat se Gorilla arm — natažené ruce se rychle unaví.

Větší realističnost není vždy výhodou

Uncanny Valley platí i ve VR. Příliš realistický, ale nedokonalý avatar vyvolává odpor — stylizovaný avatar je často bezpečnější volbou pro sociální VR.

Doporučení pro vývoj • Renderování

Doporučení pro vývoj: renderování

Stereo renderování

  • Rozdíl pro jednotlivé oči je jen úhel pohledu — nikoli vlastnosti objektů (textury, barvy, materiály).
  • Zorné pole renderu musí odpovídat parametrům HMD a být správně předzkresleno; lidského FoV nelze dosáhnout.
  • Dát pozor na správné mapování textur při stereoskopickém pohledu.
  • Instanced stereo rendering — obě oči v jednom průchodu.

Antialiasing

MSAA je pro VR vhodnější než post-process FXAA, které rozmazává obraz. Zubaté hrany jsou na blízkém displeji výrazně viditelné — antialiasing je důležitý, ale výpočetně náročný.

Optické požadavky

  • Objekty blíž než ~0,3–0,5 m jsou kvůli VAC nepohodlné; blízký bod akomodace se s věkem zvětšuje (presbyopie).
  • IPD musí odpovídat realitě — jinak vzniká dvojité vidění a únava.
  • Menší světlost a kontrast než běžná 3D scéna — displej v HMD má jiný gamut.

Foveated rendering

Renderovat ve vysokém rozlišení jen oblast, kam se oko dívá, a periferii s nižším rozlišením. V závislosti na scéně a agresivitě periferního shadingu se uvádí řádově 20–60 % úspory GPU; 40–60 % je optimistický případ.

Doporučení pro vývoj • Trackování

Doporučení pro vývoj: trackování

Spolehlivost sledování

  • Nesmí být zaseklé nebo zpožděné — i krátký výpadek okamžitě ničí presence.
  • Varovný systém při vykročení z herní zóny — ztmavit obraz, zobrazit hranice (Guardian).
  • Eliminovat nežádoucí pohyb v reálném světě — kabel, okolní předměty, ostatní lidé.

Typy sledování

  • Lighthouse (základnové stanice) — často označovaný jako outside-in, technicky však inside-out: senzory na HMD snímají majáky. Velmi přesné; vyžaduje instalaci.
  • Inside-out (kamery v headsetu) — bez instalace, citlivé na osvětlení a texturu povrchů.
  • Fúze s IMU — rychlá odezva, ale bez korekce driftuje.

Co hlídat při testování

  • Latence trackingu a její rozptyl (jitter).
  • Ztráta sledování při rychlém pohybu nebo zakrytí ovladače.
  • Přesnost v celém prostoru — ne jen ve středu herní zóny.
  • Chování při nízkém osvětlení u inside-out trackingu.
  • Přesnost — high-end Lighthouse/OptiTrack sub-mm; consumer inside-out řádově sub-cm.

Bezpečnost

Uživatel nevidí okolí — aplikace musí aktivně bránit kolizi s nábytkem a dalším osobám. Passthrough a hranice herní zóny nejsou volitelné doplňky.

Doporučení • UI, audio, avatar

Doporučení pro vývoj: UI, audio a avatar

UI

  • 2D objekty (menu, prohlížeč) alespoň 2 m daleko.
  • Umístit uprostřed a do menšího zorného pole.
  • Preferujte diegetické UI (součást 3D světa); overlay použijte pro kritické, bezpečnostní a přístupnostní informace.
  • Vyhnout se drobnému textu a dlouhým odstavcům.

Audio

  • Zvuk musí souhlasit se situací v 3D scéně (kroky na dřevu vs. betonu).
  • Dopplerův efekt je vhodný — posiluje pocit pohybu.
  • Prostorový zvuk (HRTF / ambisonics) pro přesnou lokalizaci.
  • Zvuk nepoužívat jako jediný nositel kritické informace.

Avatar

  • Pocit přítomnosti ve scéně — jednoduché ruce lepší než žádné.
  • Vyvarovat se rozdílů mezi virtuálním a skutečným tělem.
  • Vzhled avataru ovlivňuje sociální interakci — Proteus Effect.
  • Respektovat kulturní a profesní kontext.

Proteus Effect (Yee & Bailenson, 2007): lidé se chovají v souladu s tím, jak vypadá jejich avatar. Uživatelé s atraktivnějším avatarem vystupují sebejistěji — design avataru je proto nástroj, ne jen estetika.

Zdroje • Další čtení

Zdroje a další čtení

Presence, embodiment, vnímání

  • Witmer & Singer (1998). Measuring presence. Presence 7(3).
  • Slater (2009). Place illusion and plausibility. Phil. Trans. R. Soc. B 364.
  • Kilteni, Groten & Slater (2012). Sense of embodiment. Presence 21(4).
  • Botvinick & Cohen (1998). Rubber hands. Nature 391.
  • Yee & Bailenson (2007). Proteus effect. Hum. Comm. Res. 33(3).
  • Ernst & Banks (2002). Visual-haptic integration. Nature 415.
  • Alais & Burr (2004). Ventriloquist effect. Curr. Biol. 14(3).
  • Hoffman et al. (2008). VAC and visual fatigue. J. Vision 8(3):33.
  • Kramida (2016). Resolving VAC in HMDs. IEEE TVCG 22(7).
  • Banks et al. (2016). 3D displays. Annu. Rev. Vis. Sci. 2.
  • Campbell & Robson (1968). Visibility of gratings. J. Physiol. 197(3).
  • Blauert (1997). Spatial Hearing. MIT Press.

Hmat, kinetóza, AR, měření

  • Johnson (2001). Cutaneous mechanoreceptors. Curr. Opin. Neurobiol. 11(4).
  • Jones & Sarter (2008). Tactile displays. Human Factors 50(1).
  • Meehan et al. (2002). Physiological measures of presence. ACM TOG 21(3).
  • Kennedy et al. (1993). Simulator Sickness Questionnaire. Int. J. Aviat. Psychol. 3(3).
  • Kim et al. (2018). Virtual Reality Sickness Questionnaire. Appl. Ergon. 69.
  • Riccio & Stoffregen (1991). Ecological critique of sensory conflict. Ecol. Psychol. 3(3).
  • Keshavarz & Hecht (2011). Motion sickness scale. Human Factors 53(4).
  • Stanney, Kennedy & Drexler (1997). Cybersickness is not simulator sickness. HFES 41(2).
  • Azuma et al. (2001). Recent advances in AR. IEEE CG&A 21(6).
  • Kruijff, Swan & Feiner (2010). Perceptual issues in AR. ISMAR.
  • W3C (2021). XR Accessibility User Requirements.
  • Madary & Metzinger (2016). Ethical implications of VR. Front. Robot. AI 3.

Technické parametry HMD ověřujte u výrobců (Apple, Meta, Sony, Varjo, Valve); údaje se mění každou generaci. Kompletní bibliografie je v doprovodném souboru pvr09.md.

Shrnutí • Klíčové principy

Shrnutí: vnímání jako základ VR

Smysly a jejich priority

  • Zrak (~30 % mozkové kůry): rozlišení, FoV, refresh rate, latence.
  • Hmat (8 %): haptická zpětná vazba zvyšuje presence.
  • Sluch (2 %): prostorový zvuk a HRTF pro lokalizaci.
  • Propriocepce: synchronizace avatara a tělesné schéma.
  • Vestibulár: nesoulad se zrakem = kinetóza.
  • AR: registrace, okluze a osvětlení rozhodují o tom, zda virtuální objekt „sedí“ v realitě.

Technické minimum

≥ 90 Hz < 20 ms 6DoF sub-cm FoV > 90°

Designová pravidla

  • Rozměry odpovídají realitě — testovat v headsetu.
  • Diegetické UI — preferujte informace jako součást světa; overlay pro bezpečnost a přístupnost.
  • 2D panely min. 2 m od uživatele.
  • Teleport / snap turn pro citlivé uživatele.
  • Virtuální nos a záchytný bod proti kinetóze.
  • Presence > grafika: stabilní FPS především.

Zlaté pravidlo: VR funguje, protože mozek si rekonstruuje realitu ze senzorických vstupů. Vaším úkolem je poskytnout co nejkonzistentnější a nejbohatší vstup — zbytek udělá mozek sám.

Děkuji za pozornost — Petr Pauš

Volitelná rozšíření

Další témata o vnímání

Následující slidy jsou připravené jako volitelné rozšíření.

vection a kinetóza pozornost barvy a kontrast haptika přístupnost a etika
Volitelné • Vection a kinetóza

Vection a tři teorie kinetózy

Vection — iluze vlastního pohybu

  • Optický tok vyvolá pocit, že se hýbe tělo, i když stojí.
  • Lineární (např. vlak) a rotační (otáčení místnosti).
  • Periferní zorné pole má na vection silný vliv — proto FOV vignette funguje.
  • Vection je klíčový mechanismus vzniku kinetózy.

Co s tím ve vývoji

Kokpit, horizont, podlaha a stabilní rest frame; teleport a snap turn místo plynulé rotace; vyhýbat se akceleraci a rotaci kamery bez vizuální opory.

1. Sensory conflict

Vizuální pohyb neodpovídá vestibulárnímu klidu; mozek konflikt vyhodnotí jako možnou otravu.

2. Posturální nestabilita

Kinetóza vzniká, když se tělo nedokáže stabilizovat (Riccio & Stoffregen, 1991).

3. Rest frame

Mozek potřebuje stabilní referenční rámec; jeho absence zvyšuje nevolnost (Keshavarz & Hecht, 2011).

Volitelné • Pozornost

Pozornost a kognitivní zátěž

Vnímání je výběr, ne jen příjem

  • Inattentional blindness — nespatříme objekt, na který nejsme zaměřeni (Simons & Chabris, 1999).
  • Change blindness — nevšimneme si změny ve scéně.
  • Attentional tunneling — stres a úkol zužují zorné pole.
  • Omezená kapacita — příliš objektů, textu a notifikací snižuje výkon i presence.

Multimodální výstrahy

Kritickou informaci nedávejte jen do jednoho smyslu. Kombinujte zvuk, vibraci a vizuální cue — redundance zvyšuje šanci, že ji uživatel zachytí.

AR specificky

  • Rozptýlení při chůzi a neviditelné překážky.
  • Souběh reálného a virtuálního světa — pozornost se dělí.
  • Kritické informace musí být čitelné i periferně.

Design

  • Hierarchie informací a progressive disclosure.
  • Klidné pozadí, konzistentní umístění, žádné zbytečné animace.
  • Testovat s uživateli — co je zřejmé návrháři, nemusí být zřejmé uživateli.
Volitelné • Barvy a kontrast

Barvy, kontrast a adaptace

Barevné vidění

  • Trichromatické vidění: S, M, L čípky; oponentní zpracování; metamerismus.
  • Barevná slepota: ~8 % mužů, ~0,5 % žen; nejčastěji červená/zelená.
  • Design nesmí spoléhat jen na barvu — používejte tvar, texturu a polohu.
  • Gamut a white point: displej HMD má menší gamut než oko.

Kontrast a adaptace

  • Kontrastní citlivost vrcholí kolem 2–5 cyklů/° a klesá na vysokých i nízkých frekvencích (Campbell & Robson, 1968).
  • Adaptace — přechod ze tmy do světla a naopak; oslnění.
  • Flicker fusion ~50–90 Hz podle podmínek.

AR: aditivní displej

Černá je průhledná, bílá se sčítá s pozadím. Kontrast závisí na okolním světle — venku je potřeba řádově vyšší jas.

Volitelné • Haptika

Haptika: receptory a technologie

Receptor Typ Vnímá
Merkel SA-I tlak, tvar, jemné detaily
Meissner RA-I dotyk, klouzání, nízké frekvence
Ruffini SA-II protažení, tlak
Pacinian RA-II vibrace, ~200–300 Hz

Prostorové rozlišení

Prsty ~2–3 mm; dlaň ~10 mm; předloktí ~35 mm; záda ~40 mm. Hustota receptorů se výrazně liší podle místa na těle.

Technologie

  • Vibrotaktilní motory, force feedback, exoskelety, rukavice.
  • Ultrazvuková mid-air haptika, elektrotaktilní stimulace.
  • Termoelektrické moduly pro teplo a chlad.

Design

  • Haptika musí být časově a prostorově synchronní s vizuální událostí.
  • Respektujte rozdíly mezi částmi těla — jemné vibrace na prstech, výraznější na trupu.
  • Počítejte s latencí, hmotností, spotřebou a hygienou.
Volitelné • Individuální rozdíly

Individuální rozdíly, přístupnost a etika

„Průměrný uživatel“ neexistuje

  • Věk: presbyopie, presbyakuzie, kontrastní citlivost, reakční čas.
  • Pohlaví a tělo: IPD, barevná slepota, výška a dosah.
  • Refrakční vady: myopie, hypermetropie, astigmatismus — dioptrické vložky nebo nastavitelná optika.
  • Vestibulární citlivost: comfort režimy, seated mode, přestávky.
  • Neurodiverzita: autismus, ADHD, sensory processing — možnost snížit intenzitu podnětů.
  • Zkušenost: noví uživatelé jsou citlivější; tutorial a krátké relace.

Přístupnost

  • Redundantní kódování: barva + tvar + text + poloha.
  • Titulky, mono režim, vizuální výstrahy, kostní vedení.
  • Testování v grayscale a s asistivními technologiemi.

Etika a soukromí

  • Eye tracking a fyziologie vypovídají o pozornosti, arousal i zdraví.
  • Minimalizace dat, informovaný souhlas, transparentnost.
  • Děti: časové limity, vývoj zraku, obsah a rodičovská kontrola.